Severočeský kraj byl obětován již tehdy a pokračuje se s tím dodnes. Prolomení těžních limitů je horký brambor, který si mezi sebou přehazují ministři proto, aby nedošlo k jejich defenestraci. Tu pokládám za názorný důkaz nesouhlasu. Ale že do toho horkého bramboru nakonec někdo kousne, o tom málokdo pochybuje. Co by si republika počala bez severočeského uhlí? Vychladly by kotle v elektrárnách, utichly by fabriky, zhasla by světla nejméně v půlce země. Přestaly by chladit ledničky a jezdit trolejbusy, protože vodní elektrárny a Temelín všechno neutáhnou. Stát by přišel o kšeft s elektřinou. Toto všechno funguje jen díky severočeskému uhlí a severočeským elektrárnám, energetické základně republiky. Platíme za to krutou daň, měsíční krajinou na místě zrušených měst a obcí. Zničenými lesy Krušných hor a nejhorším ovzduším, které má vliv na zdraví obyvatel.

Celá republika je nám dlužna a dluh nesplácí, naopak zvyšuje jej. Zase nám zdražují elektřinu - a dělá to polostátní podnik - ve prospěch mnohamilionových platů svých manažerů?

Zdražování vody má jiný důvod. Nepostavili jsme čističky, ke kterým jsme se zavázali, tudíž jsme nedostali dotaci z EU, Tady je na vině organizační neschopnost odpovědných činitelů, ale to nezbavuje stát odpovědnosti před tváří severočeského kraje. A teď jsme ještě byli prostřednictvím ostravských kalů degenerováni na žumpu republiky. Tudíž žádné splácení dluhu v podobě cenových úlev. Žádná solidarita vlády s občany severočeského kraje, sužovaného pokračující devastací. Může byt občan solidární s takovou vládou…?

Ladislav MUŠKA, semilský rodák a úspěšný autor, je předsedou Severočeského klubu spisovatelů