Vzpíráte se oné mizerné definitivě, s níž na vás ta zpráva dolehla. Popíráte její pravdivost a třikrát denně zvednete mobil, abyste mu zavolali. Jenže on nepřijímá. Máte pocit, že je to vaše vina, ačkoli víte, že není.

Vrací se k vám dárky, které jste mu dali, i vzpomínky na chvíle, jež jste spolu prožili. Nejhorší, když zjistíte, že zemřel zbytečně. Vinou opilého a zdrogovaného řidiče, co ignoroval červenou a vjel na přechod, kde zrovna někdo přecházel. Tím chodcem na přechodu byl v úterý ráno můj kamarád, Vladimír Dostál.

Post mortem nulla voluptas. Po smrti není žádné radosti. Dnes bez palců…