Nehledě na napjatou situaci, která podle slov Jakuba Modese, vedoucího azylového domu Samaritán na Klíši, na jeho pracovišti panuje. Mají tu pět lidí v izolaci, dalších deset v karanténě.
Být zavřený doma není jednoduché, co potom s dalšími patnácti lidmi často velmi složitých, problematických povah, kteří leckdy velmi těžce vyjdou sami se sebou, natož s ostatními. Ještě za situace, kdy kolem nich chodí někdo oblečen do ochranného obleku, což jen musí zákonitě prohlubovat pocit odříznutí od ostatního světa, který bezdomovci musí mít normálně, natož teď.
Co s tím? Nejspíš by bylo potřeba policejního dohledu kvůli útěkům, ale jenom „bachař“ stačit nebude. Lidé v Samaritánu potřebují především zkušeného psychologa, který by dokázal nejen obrousit hrany. Měl by bezdomovcům především umět vysvětlit, proč je třeba karanténu či izolaci udržet a jaké pro ně bude mít následky, když utečou.