Člověk by nečekal, že se bude muset vyhýbat ostnatému drátu zrovna na výstavě. Přesně to ale platí o té aktuální v galerii Emila Filly s názvem Nejasná realita. Umělec Pavel Kopřiva přichystal víc věcí, které překvapí. Jako například pračka rozmašírovaná pásy tanku. Nová ústecká výstava by vám neměla utéct nejen pro tuto originalitu, ale i proto, že výtvarníkova díla hovoří o válce a krizi mezinárodního uspořádání v hlubším kontextu, než jako o nejpalčivějším současném problému Západu referuje každodenní zpravodajství. A do třetice by vám výstava neměla uniknout kvůli tomu, že ji najdete „pod vanou“. Tedy v původním prostoru „Fillovky“. Ta tak po 20 letech ukončila odyseu po různých provizoriích v Ústí.

Galerie obývala prostor pod dnešním krajským úřadem v centru města do roku 2002. V 90. letech představila plejádu umělců včetně Kopřivy, který tu samostatně vystavoval v 95. roce. Tehdy tady jako absolvent ústecké katedry výtvarné výchovy začínal, dnes patří třeba se souputníkem Jiřím Černickým k silné střední generaci výtvarníků zavedených ve středoevropském uměleckém prostoru.

Jaroslav Balvín
Tip Jaroslava Balvína: Básník Martin David má novou sbírku Za obloukem řeky Ogh

Kopřiva střídá různá média od fotografie přes video až k instalacím. Jak připomíná kurátorka Eva Mráziková, často pracuje s nalezenými materiály, které destruuje. „V posledních pracích zkoumá tok informací z televize, novin a internetu. Jak je vnímáme a řešíme, co se na původní informaci nabalí, než se k nám dostane,“ dodává Mráziková.

Pračka, která vypadá jako ze skládky, je pozůstatek umělcova projektu Těžká váha z roku 2018. Tehdy nechal vypůjčeným tankem přejet domácí spotřebiče. „Byla to reakce na rok 1968, kdy se narodil,“ vysvětluje Mráziková s tím, že Kopřiva měl ještě před 4 roky pocit, že jsme stále ohroženi. „V dnešní době to dostává úplně jiný rozměr,“ upozorňuje kurátorka.

Jaroslav Balvín
Tip Jaroslava Balvína na výstavu: Fotogenické Litoměřice. Nalehko, letně, v G2

Diváci uvidí nejen pračku, ale i videozáznam tankového pásu, který jako šlupečky od buráku rozjíždí věci, jež vnímáme jako civilizaci. Při pohledu na video si člověk není jistý, jestli to je historický záběr, nebo aktuální zpravodajství. Uvidíte i podlahu plnou monitorů, některé běží. Celou výstavou provází tajemný Valerij, muž ve středním věku, který nám někoho připomíná.

Staronový prostor galerie dýchá minulostí

Když jsem si nad výstavami povídal s kurátorkou a ředitelkou galerie Evou Mrázikovou naposledy, bylo to skoro na den před dvěma lety v malém stísněném prostoru v areálu kulturního domu. Tehdy se ještě vůbec nerýsovalo, že by se mohla někdy galerie vrátit „pod vanu“, do místa své největší slávy. O něco později se ale pojišťovna, která tu byla 20 let, přestěhovala do atria magistrátu.

Krajský úřad nabídl prostor k pronájmu. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe loni v létě,“ popisuje Mráziková moment, když šla kolem a ke svému velkému překvapení uviděla na pojišťovně ceduli „K pronájmu“. U politického i úřednického vedení kraje později našla lidi, kteří byli naklonění myšlence, že by v budově úřadu byla opět nějaká kultura.

Jaroslav Balvín
Komiksový tip Jaroslava Balvína: Přečtěte, pardon, prohlédněte si příběh opičáka

Možná patříte k lidem, kteří do Fillovky ve svých -nácti nebo -ceti chodili na vernisáže, kde nechybělo nekonečné víno a spoustu známých. Jestli to platí, tak na vás tady dýchne i vaše minulost. Doléhá i na Evu Mrázikovou. „Určitý sentiment tady je, ale snažím se k němu až tak neupínat. Věřím, že se nám z toho podaří vydobýt zajímavé místo, kde budou zajímavé věci,“ uzavírá kurátorka.