Běda ale, dojde-li jim, že k móři jste je vzali naposled po veselce. A že byste si tu pěknou cestu mohli zopáknout v létě. Ovšemže s ní, to dá rozum.
Mušle pro labužníky jsou takové ty „mořské potvory“, co se musí jíst skoro živé, aby nebyly zkažené. Nebo jsou to škeble? Asi jo. Ale kdo si je běžně dovolí? Ani k romantice s vínem se nehodí. Kdo by riskoval zkažený žaludek dámy, s níž má ten večer onačí úmysly než jen pendlovat mezi WC a posledními zásobami toaletního papíru?!
I Trmická maková mušle je pro gurmány, ale může si ji dovolit každý. Prodejny Inpeka ji nabízejí asi půl roku, je to „takový lepší makový šáteček“ ve tvaru mušle.
A právě v jeho pečení soutěžilo v muzeu v Ústí na dvacet dam. Přinesly klasické mušle dle tradiční receptury i jejich volné variace s náplněmi dle vlastní chuti a porota hodnotila. I já byl porotce, ale neposlechl jsem rady pořadatelů z ústeckého magistrátu „Přijďte nalačno.“ Takže jsem „chtěl“ už první vzorky mušle „odmítnout“ s nevážně míněnou hláškou „Díky, nemám hlad“.
Fajn bylo, když Marie Mazancová z Litoměřicka řekla o své mamince Marii Kinské, autorce vítězné makové mušle: „Peče i skvělé vánoční cukroví. Nejlepšímu říká Domácí přítel.“ Fórek se povedl i mé ženě. Během soutěže jsme ochutnali 26 druhů mušlí, z toho 12 makových. Na odchodu už se mi tedy okolo hlavy „točily malé makové hvězdičky“ a v noci se mi o máku zdálo. Dost možná i proto, že mi ženuška na odchodu z muzea slíbila:
„Zítra budeš mít k obědu makové buchty!“
