Tak tyto věty během letošního roku slýchám velmi často. Prostě primátor a jeho tým jsou velmi dobří hospodáři a nezapomínají se tím při každé vhodné a někdy i nevhodné příležitosti řádně pochlubit.
Asi bych měl být rád, že mám v čele svého rodného města tak schopné lidi. Pak ale vyjdu z redakce, sednu do automobilu a po sto metrech najedu do díry, ve které si div neurazím podvozek. Ve městě vidím poházené odpadky, jdu si zaplavat do rozpadajícího se bazénu nebo narazím na neupravený pruh zeleně. Anebo nám zavolá do redakce maminka, protože jejímu dítěti ve škole pořádně netopí.
V tu chvíli mne vždy napadá, že bych se mohl chovat vlastně podobně. Nekoupím si celý rok žádné oblečení na sebe ani cokoli k jídlu. Peníze se mi na mém kontě budou jenom hromadit a hromadit. Pak o sobě budu také moci říci, že jsem skvělý hospodář, protože jsem toho zvládl tolik ušetřit. A nebo to dopadne tak, že mě všichni budou považovat jen za hladového a otrhaného idiota.
