Stejně tak při stescích na drahotu, která bude spojená s rekonstrukcí budovy. A to se stále bavíme jen a pouze o kulturním domě. Stovky milionů přitom létají v povětří, jako by se nechumelilo. Jistě, má zde vzniknout dohledové centrum kamerového systému městské policie, datové centrum, bude zde sídlit městská akciovka Metropolnet a některé městské příspěvkové organizace. I zvenčí získá novou, moderní fasádu. Hezké to bude a už bylo načase.

Areál Corsa, nejen kulturní dům, chátrají od konce komunistické totality. Dlaždice prorostlé plevelem, popraskaná dlažba, pomuchlané plechy, střechy děravé a tak dále. Rozumný hospodář by měl mít v záloze peníze na opravy. I když v tomto případě to asi není jen tak. Přitom stačilo, aby jak město, tak vlastníci ostatních částí toho betonového monstra spolupracovali. Mohli vytvořit rozumný plán údržby a třeba i přestaveb. Víc hlav, víc ví. Dokonce proto mohli založit nějakou společnou akciovku, nebo s.r.o., sdružení, cokoliv, co by například umožnilo čerpat státní a evropskou podporu. I kdyby to bylo jen na zateplení a energetické úspory.

Je v podstatě jedno, jakou by to obojí, spolupráce i dotační tituly, mělo formu. Důležité je to slovo „spolupráce“. Jenže tady v Čechách si každý myslí, že TO ví nejlíp a za všechny problémy může někdo jiný, nebo něco jiného, jen ne on. Nebo skoro každý. Tak to s Corsem dopadlo, jak to dopadlo. Rekonstrukce pouhé jeho části bude sakramentsky drahá a nelze se tomu vyhnout. Pozdě bycha honit.

Je ale třeba se z toho do budoucna poučit. Vytvořit fond oprav, dohnat všechny vlastníky a konečně se domluvit, co s tím věkovitým průšvihem dělat. Samozřejmě současné ani minulé vedení města za to nemohou. Ale pokud to neudělají, za pár let budeme zase přemýšlet, kde na tu rekonstrukci vzít, případně jak ten moc hezky opravený kulturák ochránit před rozpadajícím se zbytkem toho masivního pomníku komunistické architektury.