Mohlo by se zdát úsměvné, že do našeho Ústí někdo láká společnost takového významu. Ale když se podíváte na diskusi pod fotografií obrazovky s tweetem, umístěnou na konkurenčním Facebooku, daleko víc debatérů se zaobírá Matovou chybou ve slově „challenge“, než případnou úsměvností takové pobídky. Jak příznačné pro Ústecko.
Vypovídá to o jistém společenském komplexu méněcennosti zdejších obyvatel. Jelikož tak nějak podvědomě nevěří, že by do provinčního Ústí na periferii zájmu velkého světa mohl takový člověk, jako Elon Musk investovat, neptají se a ani nenavrhují, jak to udělat. Raději se budou posmívat něčemu tak podružnému, jako chyba v anglickém slově.
Přitom Ústí nad Labem má slavnou minulost. Rozlehlým krajským městem o desetitisících obyvatel se stalo díky uhlí, přístavu, fabrikám. Jména velkých kapitánů průmyslu minulosti, jako třeba Georg Schicht, si s Elonem Muskem nezadají. Kdyby tatínek budoucího zakladatele nadnárodní korporace Unilever věřil, že mydlář z vesničky na Liberecku nemůže jednou vládnout vlastnímu průmyslovému impériu, nikdy bychom neslyšeli o mýdlu s jelenem, nebo Elidě. Takto bychom mohli mluvit o železnici, cukrovaru, Spolchemii. Co na tom, že dějiny zase většinu těchto podniků zničily. Poučme se z nich.
Bez vlastní aktivity se Ústecko z provinční malosti nepovznese. Přitom tu skutečně máme na cínovci lithium, kvalifikované pracovní síly, univerzitu, dopravní infrastrukturu, polygon na testování autonomních systémů, etc. Prostě všechno, co by dokázal a v budoucnu chce využívat Elon Musk. Chce to jen využít každého dobrého nápadu i dostupných zdrojů, připravit pořádnou investiční pobídku a vyrazit do světa. Když ji nevyužije slavný vizionář, najde se někdo jiný.
Lákat sem prestižní investory můžeme. Nedržme se tak při zemi. Jak to říkávali naši dědové svým zemitým, leč upřímným způsobem vyjadřování: „Hlavně se nepo…!“
