Nekorektní politicko-korektní show, kterou v devadesátých letech rozehráli všichni, kdo se potřebovali zviditelnit, vnímal opravdu celý svět. Do ulice jezdili na výlety lidskoprávní turisté jen proto, aby zase odjeli zklamáni z „velikosti“ plůtku, který dnes ohrazuje ústeckou zoo, případně ochuzeni o svůj majetek, uložený v kapsách oděvů a batůžků. Inu, takový naivní zahraniční turista je prostě sousto k zakousnutí pro každého nepracujícího křiklouna s kriminálními sklony, a že jich tam nežilo málo. Situace nakonec dospěla do absurdna, neštěmická radnice ji musela řešit na vládní úrovni. Stát nakonec zaplatil miliony korun, aby se konečně zbavil problémových lidí, obývajících zdejší činžáky, kvůli kterým celá ta internacionální opičárna začala. Biti na tom byli jen slušní lidé, kteří chtěli mít především klid. Lhostejno jaké národnosti, nebo barvy pleti.

S následky se potýká město dodneška. Domy, které jejich nájemníci zdevastovali, chátraly další dvě desítky let. Dnes nikdo neví, co s nimi dál. Zdemolovat? Proti tomu brojí opozice, poukazuje na předválečnou minulost a na osobu architekta Franze Josefa Arnolda, který je postavil, i na fakt, že kvůli spojeneckým bombardérům a totalitním móresům toho v Ústí zase tolik pamětihodného nezůstalo a že by tedy bylo dobré, kdyby z toho zase byly byty, když jich ve fondu má město tak málo.

Koalice také tápe. ODS by celé to nadělení nejraději poslala k zemi. Není divu, když náměstek primátora Pavel Tošovský v dobách Matiční krize coby funkcionář samosprávy v Neštěmicích stál v jejím centru a patřil k architektům oné slavné zdi, která byla ve jménu falešné lidskosti trnem v oku pseudoneziskovkářů a pseudoliberálů všeho druhu.

Zatímco ANO 2011 v čele s primátorem Petrem Nedvědickým nemá vyhraněný názor. Navrhuje pouze, že by město mělo najít nové využití a vhodného investora, který by domy zachránil. To je jistě řešení správné. Než se tak ale stane, bude zničená ulice dokonalým případem komunálu posledních třiceti let. Jen doufejme, že když se nějaký ten investor konečně najde, ho zase město neodmítne z obav před vznikem sociálně vyloučené lokality. Jako před časem v případě nejmenované ústecké společnosti, která tu chtěla postavit bydlení pro své zaměstnance.