Každé dnes se snažím být tolerantnější než včera, ale stejně se hodnocení neubráním. V sobotu jsem se jako obvykle zařadil mezi tři tisícovky běžců, jež se vydaly Ústím tam a zpět, a i přes euforii, kterou je člověk nacucaný jako houba, si moje hlava našla čas na rychlosoudy: tenhle kluk při běhu vůbec nepoužívá ruce, toho předběhnu; tahle holčina má boky jako skříň, ta to dá tak za 2:30; tenhle chlapík kulhá už na startu, ten se do cíle nedobelhá.

Jistě, takové úsudky mají svou logiku. Dívčina se siluetou Venuše bude vždy pomalejší než čtyřicetikilové Keňanky. Jenže pokud na sobě maká, všechno je rázem jinak. Když vás na 15. kilometru nechá bokatá holka nemilosrdně za sebou, protože má prostě natrénováno víc než vy, tak logický úsudek narazí do zdi reality.

Stejně tak je tomu i s kulhajícím chlapíkem a klukem s rukama přilepenýma na prsou. Při běhu naštěstí o nic nejde, pomýlené úsudky se rozplynou v pozávodní záplavě endorfinů. Zůstane jen vědomí, že hodnotit jiné podle jediného vybraného projevu je šílenost.

v Ústí nad Labem se běžel již devátý půlmaraton.
FOTO: Ústí zaplavili běžci z celého světa. Pfeiffer zvítězil v evropském rekordu

Kéž bychom na to pamatovali i v běžném dni, kdy mohou bleskové soudy vyvolat spoustu nedorozumění i křivd. Poslouchá Ortel, to musí být pitomec. Hltá Kluse, je to povýšenecký snob. Chce odstranit Koněva? Fašoun z demobloku jeden. Jezdí ve vytuněném golfu? Nevyzrálý puboš se semtexem místo mozku. A tak dále.

Mottem ústeckého půlmaratonu, ale i těch ostatních pod hlavičkou RunCzech, je tvrzení Všichni běžci jsou krásní. Bezezbytku tomu věřím. Jsou krásní ve své touze doběhnout do cíle. Naučme se tak nahlížet i na lidi v neběžeckém odění. I oni se snaží žít život nejlépe, jak dovedou, a za jejich konáním, které třeba zrovna nechápeme, mohou být hodiny obdivuhodné práce. Jsme krásní.