Posledním takovým příkladem je neogotická pohřební kaple na hřbitově v Krásném Březně. K zemi měla padnout roku 2008, ale nevole odborníků i laiků byla tak silná, že toto rozhodnutí dokázala smést. Po několikaletých štrapácích, do toho započítávaje i firmu, která na co sáhla při rekonstrukci, to pokazila, a tak musela být vyměněna, se ji podařilo opravenou slavnostně otevřít tento prosinec.

Škoda jen, že se to nepovede častěji. Například u Benešova mostu, který v době svého vzniku v druhé polovině třicátých let sbíral superlativy a lámal rekordy. Mohl být technickou památkou hodnou své ochrany, kdyby ho nečekala nákladná rekonstrukce. Jen kvůli ní nakonec status památky nezískal, aby kraj mohl rekonstrukci provést.

Jenže už jsou to dva roky a rekonstrukce měla pomalu končit. Místo toho most chátrá a jak to vypadá, rekonstrukce jen tak nezačne. Až by jeden řekl, že kraj čeká, až spadne, protože za více než tři sta milionů by prý pořídil nový a ještě by ušetřil. Smutné je, že o tristním stavu „Benešáku" píše Ústecký deník od roku 2007.

Z obou příkladů plyne jednoznačné poučení: „Sliby chyby! Když se chce, všechno jde. Proto co můžeme udělat hned, neodkládejme na jindy!“