Příklad pro to ostatně máme v bývalé ubytovně v sousedství zdejší základní školy. Před dvaceti lety tu městská policie měla služební byty společně s divadlem a dalšími institucemi.

Pak se několik moudrých hlav na radnici dalo dohromady a rozhodlo, že dům prodá. Koupila ji parta, která si moc nelámala hlavu s jeho údržbou a opravami. Účelem bylo, sestěhovat sem co nejvíc chudých Romů, a vytahat z nich jejich příspěvky na bydlení.

Uplynula více než dekáda a z bytů v činžáku zmizela bytová jádra, některé vyhořely, jiné měly vytrhané kabely, baterie a tak dále. V takovém zničeném baráku se prostě bydlet nedá, namítne věci neznalý. No dá. Když nemáte kde hlavu složit, klidně kývnete i na desetitisícový nájem.

Situace ale nakonec stejně dospěla do stavu, kdy už se sem nemohli přistěhovat další chudáci. I proto, že magistrát prohlásil město Ústí za zónu bez doplatku na bydlení. V tu chvíli se kšeft s chudobou přestal vyplácet. Samozřejmě, těch faktorů je mnohem víc, ale tento spolu s havarijním stavem domu se v tomto konkrétním případě ukazuje jako jeden ze stěžejních.

Povedení vlastníci nabídli zničený barák k prodeji a kupodivu se kupec našel. Ten si poté najal pořádného správce nemovitosti, který za nemalé peníze začal s opravami. Zdejším chudákům nabídl slušný nájem, fungující služby a dokonce po nich ani nechce tříměsíční kauci, která jim mnohdy bránila si najít slušnější bydlení. Mnozí z nich konečně našli svou důstojnost a takového přístupu si váží.

Je prostě vidět, že slušný podnikatel může v dlouhodobém horizontu své investice získat zpět sice pomaleji, ale už vydělávat, na rozdíl od vychytralých kšeftařů, napořád.

Když pak ještě město začne investovat do vylepšení a zvelebení veřejných prostranství, můžeme se začít skutečně bavit o předlické renesanci. Koneckonců, projekty za osm a půl milionu městská rada k dispozici má, včetně peněz na jejich uvedení do života, které město získalo prodejem předlických pozemků jisté významné, nestátní energetické firmě. Po letech macešského přístupu by si tato kdysi docela pěkná městská čtvrť a někdejší bydliště Jaroslava Foglara nějakou tu resuscitaci určitě zasloužila.