Pochopitelné je to tam, kde například musí malý školák dvakrát překročit frekventovanou silnici a půjde naprosto sám. Místo, aby ho starší sourozenci doprovázeli, sedí doma a zápasí s on-line výukou. Rodiče zase, místo cesty do práce autem, musejí nyní trčet v home office na nudné poradě.

Nesmyslné jsou ale dohady, jestli mohou zdravotníci nebo pedagogové provést školákům testy hromadně. Jaké to zanechá na jejich psýché následky? No, žádné. Na nás to taky žádné následky nezanechalo. Proč by taky mělo. V dětství nás hromadně očkovali, odebírali nám vzorky z análního otvoru, úst i nosu, stáli jsme fronty u doktora na periodické kontroly s prohmatáváním varlat a kdoví čeho ještě.

Vnímali jsme to jako nedůstojné? Měli jsme z toho celoživotní traumata? Neměli, dodneška z toho máme, stejně jako tehdy, legraci.

Proč by to dnešní děti měly vnímat jinak, když jsou mnohem otrlejší, než jsme kdy byli my? Lidé, bděte, neblbněte.