V dnešní době nejen politické hyperkorektnosti se nechalo nakladatelství Ravensburger dotlačit k tomu, že stáhlo knihy o mladém Vinnetouovi. Já jen doufám, že u nás nebudou stahovány knihy o Vontech, hoších od Bobří řeky nebo Tajemné Řásnovce. A to nemluvím o dobrodružství Rychlých šípů, kde je poměrně hodně náznaků dětské šikany. Stačí si vzpomenout na příběh, kterak Jarku Metelku zachránil Mirek Dušín ze spárů Černých jezdců. Jarka byl přivázán k ohradě a Jezdci ho zasypávali řadami tenisových míčků. Pokud by tenhle trend měl pokračovat, můžeme se dočkat stažení pohádky O Červené Karkulce.

Strážce národního parku České Švýcarsko Václav Sojka na Facebooku vtipně poznamenal, že „mayovky“, čímž myslel knihy Karla Máje, jsou jako „nedvědovky“. Tím zase myslel písničky bratří Nedvědů. Takové „stánky na levnou krásu“.

Mayovy vymyšlené příběhy jsou o statečnosti dvou nerozlučných přátel, kteří konali dobro a trestali zlo. Zní to jako pohádka, byť jim mnozí v dětském věku věřili. Ale od toho pohádky jsou. Na mě osobně příběhy Vinnetoua a Old Shatterhanda měly v mládí naprosto zásadní vliv. Naučil jsem se nebát se sám v noci lese, vážit si spolehlivých přátel a věřit v konání dobra. Nikdy jsem neřešil rasový původ kteréhokoliv z hlavních aktérů. Indiáni nebo Arabové, v případě blízkovýchodních příběhů, byli jen jejich součástí.

Totem v Brné.
V Německu zakazují příběhy o Vinnetouovi. Dojde i na ten z Ústí nad Labem?

Vinnetouova dobrodružství jsou stejně fiktivní jako dobrodružství Rychlých šípů z pera Jaroslava Foglara. Ale oboje oslovily v tom nejlepším možném slova smyslu generace kluků, byť se reálie míjejí s realitou. Karel May nikdy v Americe nebyl a Jaroslav Foglar, přestože byl Pražák, popsal Stínadla tak, aby seděla do záměru jeho díla. Ostatně pražská ulička Ve Stínadlech získala své jméno až na sklonku roku 2010. Ulici Stínadla, Na Stínadlech či Ke Stínadlům najdeme v Ledči nad Sázavou, Dobříši, Písku, Sedlčanech či Teplicích. Byť je někdy podle okolních ulic jasné, že jde o poctu Jaroslavu Foglarovi, můžeme se tvářit, že jde o historické pomístní jméno místa, kde se stínala hlava. V případě ulice Karla Maye v Ústí nad Labem se podobný maskovací „fíkový list“ bude hledat těžko.

Zakazovat příběhy na motivy Vinnetouových dobrodružství s odkazem na „podporu rasistických stereotypů a koloniální pohled“ je stejně hloupé, jako zakázat pohádku o Karkulce s odkazem na to, že vlk se převléká do ženských šatů a stává se tak transvestitou, což rozhodně není vhodné pro děti. Pohádka zároveň odporuje i biologickým zákonitostem. Vlk přece nikdy nepolyká svou kořist v celku. A všichni víme, že když myslivec rozpáral vlkovi břicho, tak babička i Karkulka vyskočily nezraněny. Navíc myslivec coby kladná postava porušuje zákon 114/1992 o ochraně přírody, neboť vlk je chráněný a zákon 246/1992 na ochranu zvířat proti týrání. Párání břicha totiž nespadá mezi povolené způsoby lovu a usmrcení.

Pokud se současná hyperkorektnost vztáhne na beletrii, jde o cestu do pekel.