Každé město, či obec by si měly vážit svých kořenů. Lidé, kteří v něm žijí, by měli znát jeho historii, slavné rodáky i vynálezy, které v něm vznikly. Hrdost na slavná výročí, nebo rodáky podporuje tu správnou formu patriotismu, na hony vzdálenou jakékoli formě nacionalismu, nebo, nedej bože nacismu. Což ve městě zatíženém krvavou sudetskou minulostí a z toho dodnes přetrvávajícími konflikty, vůbec není od věci.

„Královské“ výročí totiž není jediné, které máme před sebou. Za týden si můžeme připomenout i ústecký masakr odsouvaných Němců na Benešově mostě. Málokterý politik minulosti měl odvahu sem přijít a spolu s potomky obětí tu položit kytici, nebo smuteční věnec. Ono se to totiž politicky nehodí a už vůbec ne v dobách, kdy migrační krize stále ještě vzbuzuje temné vášně.

Ústí přitom má být právem na co hrdé. Střekovský hrad je Perlou Polabí, Masarykova zdymadla a Benešův most patřily ve své době k technickým zázrakům a slouží svému účelu dodnes. Chrám Nanebevzetí Panny Marie projektoval architekt Pražského hradu Josef Mocker, respektive jeho moderní dostavbu. Máme kapitány průmyslu Georga Schichta, nebo Ignaze Petscheka, kteří si pokládali za čest přispívat na veřejné projekty, charitu i zabezpečení svých dělníků v dobách, kdy Baťa ještě neodrostl chlapeckým střevícům.

Jezero Milada láká cyklisty i turisty.
Na Miladě bude závod šlapadel a paddleboardů

Právě tady ale začíná ta potíž. Ti všichni velcí koryfejové většinou hovořili německy a nejen oni. I jejich obyčejní spoluobčané. Čechů tu bylo málo a ti ostatní přišli až po válce, aby zaplnili mezeru po povražděných židech a odsunutých Němcích.

Ústí má šanci stát se moderním, kosmopolitním městem. Takovým, jehož obyvatelé se smířili s dějinami, dobrými i zlými, uvědomili si, že v minulosti zde žili hlavně Němci a přijali to včetně zodpovědnosti za děsivý poválečný masakr. Škoda, že v diskusích na internetu se dodnes objevují příspěvky, které ústecký masakr hrdě schvalují a ohání se přitom Benešovými dekrety, či německou touhou po Hitlerovi. Sudetští Němci totiž nebyli sami, kdo podlehli kouzlu nějakého toho aranžéra davů.