O výstavbě nové pobočky (cena byla, pokud se nepletu, téměř půl miliardy, což by dnes odpovídalo ceně větší než jedna miliarda) za ČNB rozhodl před dvaceti lety její tehdejší guvernér Tošovský. Nikdo z řadových zaměstnanců o ni neusiloval, natož aby rozhodovali o luxusním vybavení a velkorysé, tedy i drahé, umělecké výzdobě.

Psali jsme: Část budovy České národní banky možná bude města

Rozhodnutí guvernéra Tošovského bylo pokládané za rozhodnutí odborníka, i když se ukazuje, že ač národohospodář, nebyl schopen vidět za horizont dvaceti roků. I za jeho následovníka Tůmy se do pobočky investovaly nemalé investiční prostředky, a to se v podstatě dělo do poslední chvíle. Pak se z úst současného guvernéra Singra ozvalo další, opět odborné rozhodnutí, že se provoz pobočky omezí, neboť její provoz je finančně velmi náročný. A kdo to odnesl? Samozřejmě řadový zaměstnanec propuštěný pro nadbytečnost, ač by si na chléb raději vydělával ve staré skromné budově.

Je to kmán, kdo doplácí na odborná (reprezentativní) rozhodnutí pánů, potažmo guvernérů ČNB. I když se ten poslední holedbá, že jeho zásahy do ceny eura vede snaha o vytvoření pracovních míst. Sám je ale na úkor Prahy (co by se stalo, kdyby naopak do Ústí práci z Prahy převedl?) v sociálně nejvíce postižených oblastech ruší.

Zřejmě proto, že dnes nejsou za ekonomické odborníky považováni manažeři, kteří umí pracovní místa vytvářet, ale ti, kteří je umí rušit.

Za vrchol mocenského cynismu současného vedení ČNB považuji fakt, že i když jsem dostal se svými kolegy výpověď pro nadbytečnost, tak je přesto „můj" výkon práce (byť mu možná dali konspiračně jiný název) vedením ČNB nadále poptáván, byť formou outsourcingu. To je podle mne důkaz, že se druh práce, který jsem na základě pracovní smlouvy vykonával, nestal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným.

Ale co si myslel kmán, to si nemyslel pán a bohužel ani pobočkové odbory, jejichž vedení si práci, z mého pohledu možná za neetickou loajalitu, světe div se, v ČNB udrželo. Pokud si někdo myslí, že ze mne mluví zloba, pak má pravdu. Ano, zlobím se! Divit se může jen zlý člověk radující se z úmrtí kozy druhého.

František Štván