Přesto si děti odvážejí z nejvyšších českých hor krásné vzpomínky a řadu cen, odměn, diplomů a medailí. Zásluhou jejich učitelek a vychovatelek, které se jim věnovaly nepřetržitě, se vůbec nenudily. Co den, to několik akcí a soutěží jako například skládání puzzle v přírodě, orientační běh s otázkami na stanovištích, hra na lovce, skládání zprávy, stezka odvahy a jiné.

Velmi zajímavá byla i beseda s členem horské služby. A jaká myslíte, že při besedě byla jedna z otázek od dětí? Ta jako vždycky: „A co se stane, když při pátrání po zasypaných v lavině trefí některý ze zachránců někoho pod vrstvou sněhu do hlavy?"

Každý den děti chodily na horské túry poznávat okolí. A těch kilometrů bylo za pět dní dost. Například vyrazily přes Liščí horu k rozhledně na Hnědém vrchu či jiná místa na svazích Krkonoš.

Vyvrcholením bylo poslední den putování na Sněžku, kdy se sluneční svit střídal s mlhou a deštěm. Kolem Luční boudy, přes Úpské rašeliniště vzhůru k České poštovně na vrchol nejvyšší české hory. Ve výšce 1603 metrů si školáci odpočinuli, těch několik, co neměli zrovna to správné oblečení, jež jim bylo učitelkami před odjezdem z Ústí doporučeno, se i usušili a všichni si mohli nakoupit podle libosti sladkosti, pohledy i jiné upomínky. Energie a elán všech zúčastněných byly po celou dobu pobytu v Krkonoších obdivuhodné.

Ervín Dostálek