Mám oprávnění skupiny A, B, E, a za každou skupinu jsem platil oddělený poplatek a také další poplatek za praktickou zkoušku na střelnici.

Dnes se zkouška způsobilosti provádí formou testu. Testy jsou složené ze zhruba pěti set otázek pro všechny skupiny uchazečů, kterých je celkem šest (A, B, C, D, E, F). Když jsem si zběžně pročetl otázky zahrnující nákup a prodej zbraní z a do ciziny, jak musí být silné stěny trezoru v obchodě se zbraněmi a další mírně řečeno exotické otázky pro uchazeče o oprávnění pro skupinu B nebo E, dostal jsem strach z toho, kdybych byl ve svém věku vyzván při prodlužování platnosti oprávnění k provedení testu. A myslím, že bych nebyl jediný, kdo by od zkoušky vyletěl jako cukrář. Ale asi se dá naučit všechno při průměrné inteligenci, kterou snad ještě ve zbytcích, alespoň doufám, disponuji. Až potud se jenom divím, ale nechci ovlivňovat ani kritizovat obsah testových otázek, které jistě sestavovali fundovaní lidé. Každý uchazeč se prostě musí podřídit.

Ale co mi hnulo žlučí, je způsob provádění samotné zkoušky způsobilosti, konané v areálu střelnice v Sebuzíně. Před zahájením samotné zkoušky musí uchazeč složit podle ceníku 600 korun zkušebnímu komisaři a 900 korun majiteli střelnice. V případě neúspěchu v testové části praktická zkouška odpadá. Při dotazu, zda při opakování zkoušky zůstává částka 900 korun předplacena, bylo uchazeči s úsměvem sděleno, že bude celou částku platit znovu. Testové otázky jsou nepochybně podloženy zákonem, včetně rozdělení do testů bez ohledu na kategorie, o které usiluje uchazeč. Nejsem si ale jist, jestli má podporu v zákoně pobírání poplatků za odděleně placenou službu za použití střelnice, aniž by ji uchazeč mohl při neúspěchu v testové části využít. Vybírat poplatek za neposkytnuté služby se mi jeví jako krajně nemorální.

Jiří Roškot