Člověk se až diví, co je vlastně pohnulo k tomu zabývat se záležitostí tak složitou, jako je spor mezi souborem Činoherního studia a městem Ústí nad Labem, a nejen to.

Když jsem pozoroval předsedu, zhruba patnáctiletého středoškoláka, musel jsem žasnout nad tím, jak tak chytrý kluk, s tak skvělými organizátorskými a vyjadřovacími schopnosti, mohl sepsat tak dokonale jednostranný dokument jako onen nešťastný dopis, v němž parlament dětí vyjádřil svou podporu městu. Navzdory mínění lidí s vysokým vzděláním, navzdory lidem, kteří se pohybují v kultuře po celý život, navzdory informacím, jež, jak předseda tvrdil, měl z obou stran sporu. Ač prý s herci a vlastně ani politiky osobně děti nemluvily, prostudovaly si argumenty na internetových stránkách města i divadla.

Psali jsme: Zmanipuloval radní Jan Eichler svěřené děti?

Jediné co mne napadlo, že se možná nechaly ovlivnit propagandou. Nemohu to samozřejmě tvrdit najisto, jen spekuluji. Ostatně, než člověk, který propagandě podlehl, vůbec pozná, že se stal její obětí, musí uplynout nějaký čas. Zažil jsem to mimochodem na vlastní kůži. Bylo mi zhruba tolik co kandidátům dětského parlamentu. Psal se rok 1988 a já byl neochvějně přesvědčený o tom, že KSČ lid v Československu vede ke světlým zítřkům a že Sovětský svaz nás chrání proti agresi imperialistických USA. Žádný rozumný argument mne nemohl přesvědčit, že pravda se skrývá jinde. Dokonce jsem si ani nepoložil otázku, proč se tak bráním vstupu mezi jiskřičky, do pionýra nebo ke svazákům. Všechno mi to došlo teprve ve chvíli, kdy jsem v nymburských železničních opravnách viděl, o čem „to celé" vlastně je.

Proto jsem na zasedání ani moc nezkoušel děti přesvědčit, že se mohou mýlit. Předložil jsem jim jen jeden argument, lhostejno teď jaký. Stejně mi příliš nevěřily a ani jsem se na ně nezlobil. Prostě jen potřebují čas, aby se v té kauze zorientovaly. Ten ostatně potřebují i někteří dospělí a dost možná, že i někteří vrcholní ústečtí politici.

Jedno však mladým delegátům nemohu upřít: o demokratických postupech toho vědí víc než všichni ústečtí zastupitelé dohromady. Věřím, že tyhle děti jednou pochopí, kde se stala chyba, a držím jim palce.