Ústí odkoupilo další dům, aby se do něj nenastěhovali chudí Romové. Má obavy, že by to dopadlo tak, jako s ubytovnami, vysávajícími sociální dávky ze svých nájemníků. Je to ovšem řešení, které léčí následek, nikoli příčinu problému, jeho kořeny.
Problémy v sociálních lokalitách nikdo ze dne na den nevyřeší. Jsou tak složité, že se nejeden z ústeckých komunálních politiků za posledních třicet let nechal slyšet, že ten, kdo to dokáže rozseknout, by měl dostat Nobelovu cenu. Prostě a jednoduše shrnuto, místní se neumějí chovat, bývají agresivní ke svému okolí a ze své situace obviňují majoritu, která jim ale většinou nechce pomoci a necítí se v jejich přítomnosti dobře. Raději by je viděla odejít kamkoli jinam, pokud možno co nejdál a tím by problém zmizel.
Přesně o tom odkupování zdevastovaných domů je. Odsune problém jinam, ale nevyřeší ho.
Ať tak, nebo jinak, ono se to jistě nakonec vyřešit povede. Rozhodně ale ne vzájemným obviňováním menšiny a většiny. Obviňovat Čechy z rasismu je totiž stejné donebevolající sprosťáctví, jako tvrdit, že černoši, židé a cikáni jsou méněcenné rasy. Jedni i druzí by si ale nejprve měli uklidit před svým prahem a někteří navrch i celou ulici.
