O to horší, že s prodlužujícím se nouzovým stavem, či navazujícím stavem nebezpečí trpí naše ekonomika. Finanční ztráty jsou a ještě budou tak obrovské, že leckoho napadá, komu tahle situace vlastně prospívá. Údiv nad tím, že počáteční budovatelské nadšení z první vlny se změnilo v hlubokou depresi a nechuť ke všemu, co covid-19 připomíná, opravdu není na místě.

Vládní nápady jako povinné nošení dvou roušek a respirátorů, navzdory tomu jak rozumné mohou být, se s pochopením lidu obecného setkávají opravdu už jen velmi málo. Nekonečný stav nouze skutečně není žádným řešením. Stejně tak státní rozpočet nemůže donekonečna záplatovat firmám, OSVČ, nebo zaměstnancům ztráty výdělku.

To by v dlouhodobém horizontu vedlo pouze ke státnímu krachu. Vláda by prostě měla konečně vytáhnout z klobouku nějakého toho zázračného králíka, nebo pokud to prostě nedokáže, jít od válu. Jako každý jiný, kdo nedělá pořádně svou práci.