Chvíli to ale vypadalo, že u nás v kraji zůstanou stejně doma. Většina nemocnic informovala záhy po vládní změně rodiče o tom, že na to aktuálně nejsou připravené. Problém nebyl v nedostatku ochranných pomůcek, ale ve standardním vybavení porodnic. Neměly samostatné porodní pokoje nebo boxy s vlastním sociálním zařízením, čímž nesplnily podmínku pro připuštění tatínka k porodu.

Limitem se nakonec nestala výjimečná situace pandemie, ale vlastní předchozí rozhodnutí porodnic. Měly v minulosti jiné priority než investovat do komfortu a soukromí rodiček, věřily, že paravány a plenty místo zdí postačí. Z medicínského hlediska je to třeba něco, co na zdárný průběh porodu nemusí mít vůbec žádný vliv a přínosnější investici než do pohodlí a pěkných pokojů viděly možná porodnice v nákupu spolehlivých přístrojů.

V současné době ale čelí české porodnictví silnému tlaku a kritice a rozhodně mu nebývá vyčítána neodbornost lékařů nebo špatná péče po technické stránce. Vždycky jsou však terčem kritiky necitlivý přístup zdravotníků, porodnické násilí a rovněž i sterilita nemocničního prostředí, nedostatek soukromí a respektu k individuálním potřebám rodiček. Třeba právě v podobě absence oddělených porodních sálů. Následně stoupající počty domácích porodů a snahy o vybudování alternativní nemedicínské porodnické sítě pak vyvolávají na čelech lékařů studený pot a vyhrocené diskuze mezi oběma tábory.

Je české porodnictví míle za zbytkem vyspělé Evropy a pošlapává práva jednotlivce? Nebo jsou české rodičky jen pomýlené moderními rozmary?Ať už je to jakkoli, je dobře, že se rozhodly nemocnice v kraji rychle reagovat, podmínky na odděleních upravit a od pondělí otce k porodům pouštět. Jinak by se protentokrát z té nekončící diskuze rovnou diskvalifikovaly.