Seděl na pařezu a kouřil. Z dálky to vypadalo, že právě dokončil své dílo, jen motorová pila mu chyběla. Pomalu jsem k němu dokráčel a teprve na místě pochopil, co dělá. Urostlý senior počítal letorosty na čerstvém nebožtíkovi a nemohl se dobrat konce. Střed kmene byl dutý, přesto stáří odhadoval na sto let.

Miroslav Vlach.
Postřehy z Bukova: To nemyslíš vážně, jen jednou?

„Tak si to představte. Přežil dvě války, nebezpečné blesky, mráz, sucho, kůrovce, silné vichřice a nakonec ho dostal lesní dělník. Chodil jsem kolem něho snad deset let, tady jsem měl vždycky krátkou přestávku, bude mi chybět. Zase tak starý nejsem, abych si pamatoval, jak vypadal Střížák kolem roku 1920, ale táta mi hodně vyprávěl o Ústí. Statistiky uvádějí, že v roce 1921 tu žilo cca čtyřicet tisíc obyvatel, pouze 1/5 byla české národnosti. Hrozné muselo být bombardování v dubnu 1945, odnesli to především civilisté a váleční zajatci. Viděl jsem odstřel domů před kinem Hraničář, pamatuji si, jak všichni sledovali likvidaci starého vysílače Buková hora. To bylo v roce 1966. Ještě čerstvé jsou vzpomínky na hádanici kolem Matiční ulice. Utíká to! Ještě bych chtěl vidět maturitu vnuka a letní olympiádu. Potom se tady zastavím a pohladím ten pařez naposledy,“ prohlásil pan Václav, podal mi ruku a pokračoval dál směrem na Klíši. 

Miroslav Vlach.
Postřehy z Bukova: Umělé vánoční stromy dříve nebyly