Jako kluka mě cyklistika nezaujala. První kolo pionýr jsme si s bráchou půjčovali, vydrželo i drsné sjezdy Střížákem. Favorita jsem dostal k 15. narozeninám, převzal jsem ho ve starém obchodním domě na Mírovém náměstí, byla to JEPA. Tuzex jsme tu neměli.

Miroslav Vlach. Dnes je v Ústí pár speciálních prodejen pro cyklisty, kolo vám postaví jako skládačku dle vlastního zadání. Táta splnil slib, zaplatil, já překontroloval pláště a přehazovačku. Za chvilku jsem vyrazil s kamarády na Telnici.

Domů jsem se vrátil večer odřený, kolo dopadlo ještě hůř. Z kopce mne předjížděl náklaďák, když chasníci ve slušivých montérkách řešili problém s kanalizací. Značka tam byla, já se lekl toho auta. Přelétl jsem řídítka a ustlal si mezi kopáči. Chvilku si mysleli, že jsem brigádník, pak přinesli lékárničku. Mistr mne prohlédl, naložil kolo na korbu auta, vysadil ve Všebořicích. Mamka čekala ve dveřích.

Po loňské operaci kyčle jsem rehabilitoval na rotopedu, vydržel i hodinu. Před týdnem mne ukecal kamarád, abych si s ním vyjel. Půjčil mi nové kolo, vzal si staré. Jeli jsme na Varvažov a zpět. V kopci jsem to vzdal, když mne předjížděla starší dáma. Franta na mě křičel: „Klídek, to bylo elektrokolo.“

Raději se vrátím k rotopedu. Nemusím mít přilbu a stihnu fotbal v televizi. Ale to elektrokolo bylo fakt dobrý.

Miroslav Vlach