Už jednou jsem ho potkal na Střížáku, venčil tam psa své dcery. Jmenuje se Jindřich. Já mu vyprávěl o Táboře, kde jsem byl nedávno s manželkou, moc se nám líbilo muzeum marcipánu a čokolády.

Miroslav Vlach.Když jsem mu vylíčil sladký osud slavného hokejisty s číslem 68 na dresu, trochu zvážněl a po chvilce dodal. „Víte, i my máme pár sportovců, umělců, vědců, občanských hrdinů, co naše město posunuli trochu dál, ale nikdo je nezná. Nějakou síň slávy bych jim přál. Hned mne napadá třeba Bohouš Němeček. Jediný olympijský vítěz a ani ta jeho hospoda už nefunguje. Určitě také znáte malého, ale moc šikovného zpěváka Václava Neckáře. Mám takový dojem, že tu začínal i současný ředitel karlovarského festivalu Jiří Bartoška.“

Doba už je taková, všichni spěchají vpřed, zpátky ani krok. „V Táboře mají na náměstí Žižku, kousek dál čokoládového Jágra. My máme v parku modernu, která tak akorát straší naše děti.“

Miroslav Vlach