Pokud mohu, pomohu, ale jak má člověk na ulici poznat, že ten proti vám nehraje divadlo. Mnohokrát jsem narazil na lidi bez zpáteční jízdenky, kterým údajně někdo jiný odcizil peněženku. Nejvíc mne vytáčí scény, kdy hlavní roli v trapné frašce hrají děti.

Miroslav Vlach. Snažím se předcházet těmto situacím, ale moc mi to nejde. Před dvěma týdny jsem jel vlakem do Děčína, na nádraží jsem přišel dřív, abych si ještě koupil noviny. Přistoupila ke mně mladá žena, nevypadala na trosečnici, byla slušně oblečena a začala s Ofélií.

Těhotné bříško vystavovala z profilu, jestli tam měla polštář, opravdu nevím. Celý den prý hladověla, přítel ji tam nechal bez prostředků a ona se snažila najít mezi lidmi nějakého známého, aby jí pomohl. Načasované to měla dobře, za chvilku mi to jelo. Dal jsem jí padesátku a doporučil městskou policii. Slušně poděkovala a hned vyhlížela uniformu. Když jsem se za několik hodin později vracel z Děčína, stála tam s nějakým frajerem a kouřila. Krátce jsme se střetli očima, málem tu cigaretu spolkla.

Předpokládám, že tam nějaké kamery jsou, určitě jsem nebyl sám, koho oklamala. Možná, že ji někdo hledá! Dříve se tomu říkalo celostátní pátrání.

Miroslav Vlach