Někdo sbírá v lese houby, letos jich opravdu bylo všude dost, někdo vyhledává samorosty, nebo pozoruje ptáky. Hodně lidí směřuje do kopců na zdravotní procházku, jsou i tací, co sbírají na stráních červené šípky, nebo stopují zvěř. Já jsem potkal u Bukovky paní, co sbírala barevné listy stromů. Na zádech měla batoh stejný jako já, uvnitř místo fotoaparátu originální schránky, aby se listy nepolámaly.
Ochotně mi vyprávěla, jak její tatínek vyráběl celé škole postavičky z kaštanů, klukům stavěl pohyblivé stroje z dřevěných špulek od nití, ze šišek udělal věnec velký jako kolo od auta. Když jsem se jí zeptal na ten poklad na zádech, jenom se usmála. „ Někdo maluje štětcem, já dělám podzimní obrazy z listů. Kdybych tu měla mobil, tak bych vám některé ukázala. Nádherný je červený javor, nebo žlutá meruňka, hodně inspirace čerpám ze zahrad sousedů. Kolikrát se musím drze zeptat, jak se ten strom, nebo keř jmenuje. Jako holka jsem si dělala herbář, ale to bylo celkem snadné. Posbírala jsem listy z okolí, strčila do knihy a později popsala nález. Dnes bych potřebovala nápovědu mistra Větvičky. Nemyslete si, že své obrazy někde vystavuji, nebo prodávám, rozdávám je hodným lidem. Baví mě to a uklidňuje. Nejezdím už k moři, podzim je pro mne nejkrásnější období v roce, stále objevuji něco nového. To víte, učitelka,“ rozpovídala se pohledná dáma.
Fotit se nechtěla, jméno zatajila, ale o svůj poslední nález se se mnou rozdělila. Nebyl to lísteček z lípy, ale malý kámen ve tvaru srdce. Našla ho náhodou na cestě a mě opravdu v kapse hřál. Prý za to, co posílám do novin.
Není to krásná náhoda?
