Minulou neděli jsem kontroloval zahradu, zda tam není něco volného, co by avizovaný vítr mohl poškodit, nebo přemístit jinam. Před domem jsem potkal souseda, který mne překvapil tvrzením, že v ulici došlo v týdnu k přepadení starého muže. Nechci nikoho děsit, ale toho pána jsem znal. Policejní práci nechci komplikovat nepodloženými úvahami, neviděl jsem to, jenom doufám, že tentokrát to těm nestydatým lumpům neprojde.

Údajně byli dva a na seniora zaútočili ze zálohy, všechno proběhlo rychle, starý muž neměl šanci. Incident se udál za bílého dne, byl jsem doma, stačilo zazvonit u branky. Určitě bych se s nimi nepral, ale 158 bych volal hned.

Byla to vždycky klidná ulice, ale problémových lidí je v Ústí tolik, že došlo i na nás. Záměrně neuvádím místo, stát se to může i jinde. Tak jaké nám nabídne město řešení, když feťáků je tu stále víc. Zbrojní průkaz si dělat nebudu, i policista má problém, když použije zbraň proti násilníkovi, který má dobrého advokáta, ale ostrého psa si pořídím.

Dopoledne je město plné seniorů, uniforma nemůže být všude, ale copak je to normální, aby se člověk bál jít nakoupit? Ten pán si to bude pamatovat do konce života.

Nestyďte se zazvonit, když máte problémy, třeba i zdravotní. Dříve to bylo normální, že si lidi pomáhali.