Mezi těmi, kteří při hulvátství svého oblíbence mlčí a o to víc jsou pobouřeni, když se jejich ne oblíbenec rozhodne kopírovat, dokonce záměrně, hovorovou neomalenost jejich oblíbence(ů). Oba tábory však nemusí ty, kterým slovní hulvátství mocných vadí i proto, nebo právě proto, že ruku v ruce s ním ovládá naši zem i hulvátství sociální. Musím si to myslet, neboť stejně hlasitě a zapáleně jsem neslyšel zastánce obou táborů volat po skutečné nápravě společnosti., natož něco zásadně (přelomově) smysluplného udělat.

Hádky, jestli má či nemá prezident právo v přímém přenosu sdělovat veřejnosti svoji lingvistickou verzi překladu mnohasmyslného anglického slova, jestli má či nemá právo expresivním (vulgárním) slovem komentovat verzi přijatého zákona, k zlepšení života dolních deseti miliónů nevedou ani náhodou.

Bohužel, nad touto situací nejde jen tak mávnout rukou, neboť mi připomíná situaci v padesátých a šedesátých letech minulého století, kdy na výzvy západních demokratů, aby východní blok dodržoval lidská práva, reagovali jeho zástupci slovy. „Vy jste zase stříleli indiány a mlátíte černochy proto mlčte!" To byla a je podle mého názoru politika, která odpoutává pozornost od neřešení pro občany důležitých problémů. Dokonce je dlouhodobě konzervuje.

Vždy jsem si přál, aby tento nástroj, který držel studenou válku na nohou a nutil písničkáře, jako byl například Karel Kryl, tvořit, nebyl v politice používán. Bohužel, je tu díky panu prezidentovi a jeho svéráznému pojetí Hovorů z Lán zase. Přitom Karel Kryl ve své písni Demokracie rozkvétá, která je údajně jeho hitem, na závěr zpívá, že naše demokracie místo srdce břicho má a místo duše tlamu. Bohužel, nic se nezměnilo! Kryl sem, Kryl tam.

František Štván