Nemá k tomu daleko: rozorané meze, orání proti vrstevnicím, betonování říčních koryt, kácení lesů i v souvislosti s kůrovcem, to všechno v kombinaci s jiným rozložením dešťů v čase a prostoru, klimatickou změnou a suchými léty nás nebezpečně přibližuje k vysušení české krajiny. Koneckonců, vysychající zatopený uhelný lom Oprám ve Varvažově na Telnicku je jedním prvních viditelných varování.

Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jak vlastně s vodou zacházíme. Napouštíme z vodovodního řádu pitnou vodou bazény, kropíme jimi zahrady a trávníky? Bereme si vodu z potoků, jezer a řek, když je to zakázané? Nebo chytáme do sudů dešťovou vodu a zaléváme jí? Co dělá město a obce na Ústecku, aby tomu zabránily?

Telnice chce svést zčásti vodu ze Žďáreckého potoka do Oprámu, zoo chce jímat termální vodu na topení, která poté bez účelu odtéká, aby s ní mohla zalévat. Naproti tomu město Ústí by mohlo zvážit, zda je smysluplné nechat vodu z koupaliště na Klíši bezúčelně odtékat do Klíšského potoka, který je celý v trubkách pod zemí. Třeba by stálo, alespoň časem, vodu z bazénů jímat a kropit s ní ve městě záhony, trávníky a kurty. Případně by určitě mělo smysl ono zmiňované jímání dešťovky. Je to jeden z mnoha projektů, na které EU dává dotace.

Možností máme spoustu, jen to chce, aby se nad nimi někdo zamyslel. Jistě, ono je pohodlnější nechat věci při starém, ale, jak ukazuje příklad Oprámu i četné a dlouhodobé zákazy kropení zahrádek, nebude trvat dlouho a katastrofa v podobě sucha může dostihnout i nás.