Nebude stavět parkovací dům, když si na chodnících může kde kdo nabít nos. Ani si nedopřeje nové pavilony v zoo, aby za každou cenu udrželo ikonická zvířata, i když z toho lze vytřískat politický kapitál. Prostě přizná, bez ohledu na procenta ve volbách, že splátky by v časech ekonomické recese z vlastní kapsy nemuselo utáhnout, právě s ohledem na ty rozbité chodníky a silnice.

Zoo pro Ústečany představuje srdeční záležitost. Někdo miloval šelmy, dalšího fascinovala akvária, jiný se nasmál u opiček, případně kvůli dokonalé fotografii hodiny čekal, než krokodýl Libor vystrčí zubiska z vody. Rodiče zatlačí slzu při vzpomínce, jak s dětmi sdíleli okouzlení zvířecím světem. O to víc bolí zprávy o úhynech orangutana Ňuňáka, slonice Kaly, nosorožčí babči Zamby, odchodu druhé slonice Delhi i o sporech mezi personálem. Korunu tomu nasazuje poznání, že se zoo už pěkných pár let rozpadá kvůli jejímu přehlížení politiky v době, kdy na ni mohli získat dotace z evropských zdrojů.

Pokud kdy chce Ústí ještě nějakou zoologickou zahradu mít, bude muset přestat lpět na její slavné minulosti. Je přeci nesmysl budovat na stamilionový úvěr nové pavilony, když si takový luxus nemůže dovolit. Co dál? Nejdříve se smířit s odchodem ikonických zvířat. Však oni se zas mohou vrátit, až na to budou peníze. Ihned poté bude třeba dát areál do pořádku. Jinak by se opravdu mohlo stát, že za čas budou Ústečané zoo oplakávat při jejím srdcervoucím zániku. Už teď k tomu není daleko.