K tragické události došlo minulé úterý v 6.35 hodin ráno. „Strojvedoucí uviděl v kolejišti postavu v místě veřejnosti nedostupném. Střetu nemohl zabránit,“ řekl vyšetřovatel SŽDC Petr Zimandl.

SLUCHÁTKA V UŠÍCH

Už dříve na této trati zahynula dívka, která neslyšela přijíždět vlak, protože měla v uších sluchátka. Stejnou příčinu měla podle ohlasů přátel chlapce na Facebooku i nehoda z minulého týdne.

Počty střetů lidí s vlaky vypadají hrozivě. Podle mluvčího Drážní inspekce Martina Drápala došlo loni v Ústeckém kraji k 22 střetům vlaků s osobami pohybujícími se na trati. Přitom zemřelo 15 lidí a šest jich bylo zraněno.

O rok dříve zahynulo při 26 střetech dokonce 24 lidí, dvě osoby skončily se zraněním v nemocnici. „Kolik lidí zemřelo při střetech s vlaky kvůli sebevraždám, to neevidujeme,“ uvedl Drápal.

Vedoucí vyšetřovatelů nehod Správy železniční dopravní cesty Petr Zimandl však připustil, že většinu střetnutí vlaku s osobou představují právě sebevraždy. „Strojvedoucí nemají šanci vlak před sebevrahem zastavit,“ dodal Zimandl.

UDRŽEL SEBEVRAHA U TELEFONU

Je také obtížné předjímat, ve kterém období bude k sebevraždám docházet nejčastěji. Konec roku, který se k tomu nabízí, to totiž není. V prosinci například nedošlo v Ústeckém kraji k jedinému úmrtí v kolejišti. „Dlouhodobě se traduje, že nejvíce problémů se sebevrahy je na konci roku, kdy jsou lidé citlivější a bilancují svůj život. Tento trend se naštěstí nepotvrzuje,“ připomněl Zimandl.

Jeho slova potvrzuje i soudní znalec a psycholog Josef Kovářík, který působil také jako policejní vyjednávač se sebevrahy. „Podle statistik nebyl v letech 2006 až 2016 v Ústeckém kraji ani jeden rok v prosinci zvýšený počet sebevražd,“ řekl Kovářík s tím, že nejčastějším motivem sebevražd v našem kraji bývají fyzická onemocnění a psychické problémy.

„Jednou se mi podařilo udržet na nádraží jednoho sebevraha u telefonu tak dlouho, dokud nepřijela na místo policejní hlídka. Muž, s nímž jsem hovořil, si mi nakonec do telefonu stěžoval, že mu kvůli povídání se mnou ujely čtyři vlaky, pod které mohl skočit. Dnes to zní úsměvně, ale tehdy šlo o život,“ dodal Kovářík.