Mnoho lidí ten pocit důvěrně zná. Strach. Nepomůže ho překonat racionální vysvětlení, že ten nebohý pavouk na zdi jim opravdu neublíží, nebo že se zdi malého výtahu skutečně nepřibližují. Pocit děsu je pro arachnofobiky, tedy lidi, kteří se bojí pavouků, a klaustrofobiky, tedy ty, kteří mají strach z malých uzavřených prostor, silnější. Ovšem jak taková fobie vůbec může vzniknout? Na to už odpovídá další díl seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí.

Vysvětlení je v případě vzniku fobie víc. „Hypotéz a odborných názorů je celá řada. Některé fobie mohou být vrozené nebo naučené ve velmi raném dětství - například odpozorované od rodičů, z jejich chování, reakcí na konkrétní podněty. Jiné mohou vznikat na základě intenzivního zážitku, životní zkušenosti, která je nejčastěji spojena s rychlým a spíše nepříjemným překvapením. Třeba ve špičkovém hotelu odkryjete pokrývku na posteli a vyběhne na Vás pavouk, leknete se, nastane stresová reakce a mozek si ´zapamatuje´ zdroj tohoto leknutí, tedy pavouka," nastiňuje Pavel Humpolíček z Ústavu psychologie a psychosomatiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Ovšem s fobiemi to samozřejmě není zase až tak jednoduché, třeba jedno leknutí někdy v dávné minulosti podle odborníka nestačí. „Většinou je nutno více podobných překvapujících zážitků, aby vznikla skutečně fobická reakce, případně je nutno tento úlek ještě nějak podpořit“, vysvětluje Humpolíček a dodává: „například přehnanou reakcí rodičů, kteří začnou zmateně pobíhat po pokoji a křičí: ´Schovej se, hlavně na to nesahej, já to zabiju´ a podobně.“

100 otázek a odpovědí100 otázek a odpovědíZdroj: DeníkTaké vás trápí nějaká otázka, na kterou jste vždy chtěli znát odpověď? Pošlete nám je na adresu 100otazek@denik.cz.

Lidé, kteří fobiemi trpí, a výrazně jim znepříjemňují život, však mají šanci se jich zbavit - alespoň částečně. Je však potřeba vyhledat odborníka. „Většinu fobických reakcí lze výrazně zmírnit, tedy snížit jejich prožitkovou intenzitu nebo alespoň reakci v chování. Pokud však již jednou vznikne opravdová fobie, tedy ona patologická reakce na konkrétní podnět, po zbytek života již zůstává minimálně zvýšena citlivost na daný typ podnětu," upozorňuje psycholog.

Léčení je dlouhodobější záležitostí a nejedná se o žádnou léčbu šokem. Například arachnofobici se tedy nemusí bát, že by je lékař hned na úvod zavedl k tarantulím, nebo že by těm, kteří se bojí výšek, nařídil vylézt třeba na rozhlednu. „Jedná se o postupný proces. Dříve se užívala i krátká a intenzivní terapie, takzvaný flooding, kdy došlo k přímému vystavení podnětu již na počátku terapeutického procesu. To se ale ukázalo nejen neefektivní, ale dokonce škodlivé," říká Humpolíček.

V současnosti podle něj odborníci lidi trpící fobiemi k případnému setkání s jejich strachem dovedou postupně, například nejdříve pracují s představivostí, obrázky či virtuální realitou. Za velmi účinný terapeutický postup je považována takzvaná systematická desenzibilizace.

FOBIE



Nejčastější
Arachnofobie - strach z pavouků
Ofidiofobie - strach z hadů
Akrofobie - strach z výšek
Aerofobie - strach z létání
Cynofobie - strach z psů
Astrafobie - strach z hromů a blesků, bouřky
Trypanofobie - strach z injekcí
Sociální fobie - strach z určitého sociálního kontaktu
Agorafobie - strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc
Mysofobie - strach ze špíny
Klaustrofobie - strach z malých uzavřených prostor
Glossofobie - strach z mluvení na veřejnosti



Nejméně časté
Xanthofobie – strach ze žluté barvy
Turofobie - strach ze sýra
Somnifobie - strach z usnutí
Coulrofobie – strach z klauna
Hylofobie - strach ze stromů
Omphalofobie - strach pupíku/pupku
Nomofobie - strach z nedostatečného mobilního signálu



Zdroje informací: The Recovery Village; Pavel Humpolíček