Krátce po deváté hodině přišla první skupinka hráčů do haly UJEP, kde na ně čekaly testy fyzické zdatnosti. „Nejdřív půjdou Ústečáci, kolem jedenácté pak dorazí nováčci,“ prozradil trenér SKV Ústí Michal Nekola, který testy pozorně sledoval. „Hráčům nejdříve změříme tuky, poté budou běhat,“ doplnil.

První šel na řadu Václav Kopáček, libero Severočechů. „Venco, nechceš pivko?,“ zavtipkoval na jeho adresu kapitán Milan Bican. Vyčerpaný Kopáček ani nedutal. Právě se totiž vydýchával po náročném běhu na pásu. Nakonec skončil na rychlosti dvanáct a půl kilometru za hodinu. „Po tom měsíci volna to není ideální,“ přiznal Kopáček a přenechal pás kolegovi z týmu. Jaromír Trýzna už si vedl lépe. „Tak jedem,“ zamumlal přes dýchací masku po úvodních šesti minutách na pásu. Bylo vidět, že chce mít muka brzy za sebou. Nakonec to dotáhl na čtrnáct a půl kilometru za hodinu. „Je to stejný jako loni, tak jsem spokojenej, ale ten pás nemám rád,“ byla jeho první slova. „Ty jsi trénoval ne?,“ nechápavě kroutili hlavou jeho spoluhráči.

„Na jedenácti končím,“ hlásil dopředu kapitán Milan Bican, když vstupoval na běžící pás. Pak se ale překonal. Legrácky byly všudypřítomné. „Dám si to s klukama. Doufám, že nebudu lepší než oni, to by byla schýza,“ smál se trenér Michal Nekola. Pak na řadu přišli nováčci. Roman Mizerák s Miroslavem Šomkem nevěděli, co je čekalo. „Vaše jméno?,“ zeptal se pracovník, který dohlížel na správný chod testů. „Xavier,“ dostal rychlou odpověď a zapsal si ji do papírů. Až po několika vteřinách pochopil, že si z něj Šomko vystřelil. „Tohle už mi nedělejte,“ zvážněl.

Legrácky však pokračovaly. Smích léčí, říká se. Tenhle tým na něm staví, pomůže mu to ke skvělým výkonům? To ukáže čas…