To se zpočátku dařilo a zdálo se, že se tým bude prát o špičku soutěže. Realita je však jiná. Po víkendových prohrách spadly ústecké bojovnice na předposlení místo tabulky a zdá se, že i po roce se budou prát o holé přežití.

Faktory výsledkového neúspěchu jsou pořád stejné. Nedostatečné ekonomické zázemí, od kterého se dnes odvíjí vše. Elitní základní pětka Skřivánku prvoligové měřítko splňuje. Když však přijdou zranění, nemá trenér Matin Vaněk koho na hřiště poslat. Adekvátní náhradu na lavičce nemá. Své by o tom mohla vyprávět zkušená ústecká křídelnice Hana Nováčková.

V posledním domácím zápase se Sokolem Pečky jste podali dobrý výkon, přesto další prohra. Co se děje?

Hráli jsme pěkně, ale už bohužel nevím, jak dál. Máme šest hráček, které když vystřídají, tak se vše sesype a co se do té doby hrálo je úplně k ničemu. Není náhrada.

Zrovna vaše klíčové hráčky jsou teď dlouhodobě zraněné. Peksová, Kalkusová, Bruzlová, Medunová… jde říci, že s nimi by se vyhrávalo?

Určitě, výkon by byl o 100% lepší. Teď je vlastně mimo jediná naše dlouhá hráčka, chybí i další posty a to je zlé.

Začátek sezony jste zvládli, teď pád do proher. Je to změnou vaší hry?

Asi ano. Když jsme párkrát prohráli, začali jsme si uvědomovat, že na tom začínáme být špatně a začali jsme se bát. S Pečkami jsme vedli sedm minut před koncem o bod a nakonec o čtrnáct prohrajeme, to se prostě nesmí stát.

I po sestupu se stále opakuje vaše ohromná vůle hrát a neuvěřitelně vybojované body, které potom pokazíte vlastně zadarmo odevzdanými míči soupeřkám. Čím to je?

Je to nesoustředěnost, která plyne z toho, že jsou hráčky na palubovce dlouho, protože za ně není náhrada. Ono když někdo hraje třeba celou čtvrtinu, tak toho má dost a dělá chyby. Také chybí pořádný společný trénink, ke kterému se po studiu nebo práci sotva sjedeme v pátek.

Není to hodně demotivující? Deset minut makáte, těžko se dostanete do vedení a potom tři trapné chyby za sebou a soupeřky máte zase třeba o šest bodů pryč. Nemáte chuť s tím někdy úplně prašit?

Tak úplně s basketem ne, ale třeba v tom souboji s Pečkami jsem v závěru už úplně vytekla. Hrozně mě to trápí a už prostě nevím co s tím.

Je rozdíl mezi první a nejvyšší ligou velký?

Obrovský. Proto mě strašně mrzí, že jsme tam kde jsme.

Teď něco pozitivního – ve středu jedete do Prahy na Aritmu ke třetímu kolu Českého poháru. Aritma má v tabulce stejně bodů jako vy, není to ideální šance se chytit?

Nedávno jsme tam sice těsně prohráli v lize, ale přičítám to technickým problémům s výsledkovou tabulí. Stav nikdo nehlásil, což nás rozhodilo. Musíme si dát pozor, vyhrát už a snad nás to nakopne.