Tomáši, většinu zápasu jste měli navrch a favority z Děčína jste donutili hrát pod vaší režií. Dlouho jste vedli, nakonec prohra. Co se stalo?

Povedl se nám hlavně začátek, kdy jsme si Děčín pohlídali a neodskočil nám. Tři čtvrtiny jsme hráli pěknou, vyrovnanou partii a myslím si, že diváci viděli zajímavý basket. Povedlo se nám něco ubránit a dali jsme i některé šťastné koše. Bylo ale jasné, že to s týmem hrajícím o ligu výš, neudržíme celých čtyřicet minut, což se nakonec potvrdilo.

Co říct k vaší dalekonosné parádní trojce v poslední vteřině před poločasem, kterou odpočítávala celá hala?

Chtěl jsem si najet, ale Pavel Houška trochu ustoupil, tak jsem zavřel oči jak říkají fotbalisté a vystřelil. V zápase jsem měl i další dva podobné pokusy, které se nepovedly. Je to taky o štěstí. Jsem rád, že se to divákům líbilo, proto basket hrajeme.

S Děčínem jste prošli konfrontací s nejvyšší ligou, kterou byste v případě postupu za rok hráli také. Jak srovnání dopadlo?

Máme hodně mladé družstvo a je strašně znát, že třeba vstup máme dobrý, ale neudrží se to po celý zápas. S týmy z „Mattonky“ se musí hrát čtyřicet minut a jakmile se na chvilku poleví, je zle. Přijde šňůra deseti inkasovaných bodů a zápas je ztracený. Musíte se neustále soustředit na každý herní prvek, protože soupeři mají vaši hru nastudovanou, je to těžké. K tomu se přidává i nutnost stoprocentní fyzičky, která je u profesionálů a poloprofesionálů taky trochu jiná.

V první lize hrajete na špičce tabulky, ale zápasy se všemi soupeři jsou obrovským bojem o každý míč. Fanoušci možná čekali, že budete lize vládnout, což jak je vidět není jednoduché splnit…

V některých prvoligových družstvech jsou opravdu kvalitní hráči se zkušenostmi z Mattoni NBL, navíc se proti loňskému exligistovi chce každý vytáhnout. Základní pětky týmů v první lize jsou vyrovnané, rozdíl je jen v lavičkách.