V klání o titul mistra světa. V dubnu se v Drážďanech radoval Sergej Dzinziruk. „Občas si ještě vzpomenu, ale hořkost necítím. Kdybych vyhrál, tak by bylo vše jiné,“ říká třicetiletý boxer po osmi měsících.

O tom zápase se hodně mluvilo…

Fanoušci i odborníci vědí, že výsledek nebyl úplně košer. To je pro mě zadostiučinění. Já si dokázal, že na světovou špičku mám, což je příjemné.

Za pár dní je konec roku. Jaký byl ten váš?

Těžko říct. Pro mě byl vrchol, že jsem boxoval zápas o titul mistra světa. Podlehl jsem těsně na body, ale i to se dá říct, že je příjemný. Další tři zápasy, které jsem vyhrál, byly jen přípravné, udržovací.

Kam byste zařadil letopočet 2008 ve své kariéře?

Vrchol bez třešničky, ale doufám, že vše bude ještě gradovat.

Dlouho se hovoří o odvetě s Dzinzirukem, bude?

Zatím nic nevím a už se mi to nelíbí.

Dáváte si nějaký horizont, do kterého chcete mít jasno?

Ještě před měsícem mně bylo stále tvrzeno, že to vypadá na březen nebo duben, ale nyní už takové informace nejsou. Trochu mám obavy.

Trénujete?

Flákám se, ale od Nového roku začnu. Jen co se s rodinou vrátíme z hor, hned začnu tlačit na pilu. Teď plácnu. Kdyby duel s Dzinzirukem nebyl, tak budu chtít jiné velké zápasy.

To jsou jaké?

Další titulové nejsou problém. Já nechci boxovat o žádné drobnosti. Buď o velké pásy nebo o interkontinentální titul, který jsem už měl, ale s tím, že po jednom dvou duelech bude zase zápas o mistra světa. Mým cílem je nyní titul mistra světa nebo Evropy. Myslím, že jsem ukázal, že na ostatní bez problémů mám… na ty dole. Ty jsou pod moji výkonnost.

Jako druhý Čech jste boxoval o nejvyšší metu, co to s vámi dělá?

Jde o příjemné pocity, ale není tam ten titul, bohužel.

Změnil se vám život po duelu, po kterém všichni boxeři touží?

Vůbec.

Není vám to líto. Třeba v porovnání s hokejem, fotbalem?

To je dané prostředím tady. Profesionální box není u nás tolik uznávaný, netěší se velkému zájmu. Občas mě lidi poznají, ale nic markantního.

Nikdo vás neotravuje?

Ne, je to příjemné. Když mě někdo zastaví, tak se zeptá, jestli jsem to já.

Žádné negativní reakce?

Ne, ne. Když se objeví, tak to je na diskusních serverech, ale to jde o anonymy. (smích) Občas někdo reje, pomlouvá.

Probíhají Vánoce. Jak to vypadá, když se fláká profesionální boxer?

Normálně, nic nedělám. Snažím se i trochu podnikat. Dvakrát týdně trénuji v BBC v Praze, v Teplicích provozuji obchod, v Ústí máme restauraci. Snažím se koukat do budoucnosti. Nejde o věci, které mě živí, ale chtěl bych je rozjet až nebudu boxovat. S boxem ale nemíním seknout.

A co v těchto dnech rodina – manželka a tři dcery?

Starám se o děti. Samozřejmě méně než manželka, ale to není flákání, jde o normální věci. Aspoň nemusím dvakrát denně trénovat.

Co doma, že s nimi trávíte více času?

Já byl doma celkem i předtím. Jde spíš o to, že místo tréninku seberu holky a jdeme ven. Navíc nejsem před zápasem, takže nemám psychický tlak, a to je také znát. (smích)

Snažíte se manželce o to víc pomáhat?

Je šumák, jestli jsou svátky. Snažím se jí vždy ulehčit, pokud to jde. Je ale logický, že ona má přes Vánoce mnohem víc starostí. Ony jí pomáhají už holky, pečou cukroví… i když ona to není asi pomoc (smích), ale mají radost.

Věří malé na Ježíška?

Samozřejmě. Namalovaly nám dárky, které chtějí. Skoro všechno, to je hrozný. Pětiletá si přála něco na pérkách, co se vystřeluje do vzduchu, ale nevím, o co šlo (smích). Ona je taková adrenalinová. Ale Vánoce si vychutnám. Děti loupou adventní kalendář, mají radost z dárků, to je super.

A co vy a úklid?

Jakmile mi manželka řekne, tak jí pomůžu. (smích) Sám od sebe ale nic moc. Já neumím vařit. Já tak zabiji kapra a dovezu stromeček.

Dárky s předstihem, nebo na poslední chvíli?

Všechno shání manželka. Já obstarám dárky pro ni a případně mi řekne, co mám dětem koupit. Tím to hasne.

Jak budete slavit silvestr?

Budeme týden na horách.

Co si přejete do nového roku?

Aby vyšla odveta s Dzinzirukem. Ale také klasické věci… zdraví, pohodu.

Před rokem jste snil o vlastním baráčku. Stále to platí?

Jo, jo, někde na samotě, v přírodě. Nebo na horách, to by se mi líbilo.

A jaká je realita?

Úplně někde jinde. (smích)