„Je to obrovský úspěch. Vždyť jsme tam jeli s cílem postoupit ze skupiny,“ říká teprve jednadvacetiletý volejbalista.

V základní skupině turnaje jste změřili síly s pěticí celků. Prozradíte, jak se vaše zápasy vyvíjely?
V tom prvním jsme zvládli veledůležitou bitvu s Německem. Vyhráli jsme 3:2. Dále jsme ve skupině porazili Polsko 3:1 a slabší Austrálii, Hongkong a Spojené Arabské Emiráty shodně 3:0. Díky tomu jsme si zajistili postup do čtvrtfinále z prvního místa, ze druhého postoupili Poláci.

Ve čtvrtfinále jste narazili na výběr Turecka, který předchozí dvě univerziády vyhrál. Měli jste ze soupeře respekt?
Věděli jsme, že to nebude snadné. I proto jsme pak z jasného vítězství 3:0 měli obrovskou radost. Byl to náš nejlepší výkon na turnaji, díky kterému jsme navíc postoupili mezi čtyři nejlepší celky letošní univerziády.

V následném semifinále jste změřili síly s Ruskem…
Ano, ale Rusové byli úplně jinde. Dali nám sodu. Prohráli jsme hladce 0:3. Byl to jednoznačně nejtěžší soupeř na univerziádě, což dokázalo i finále, ve kterém Rusové smetli Brazílii 3:0.

V bitvě o bronz jste pak prohráli s Egyptem 0:3, podepsala se na tom i vaše semifinálová prohra?
Možná trochu ano. Musím ale uznat, že soupeř byl lepší. Kádr Egypta byl v podstatě jejich nároďákem. Pět hráčů hraje v základní sestavě jejich reprezentace, takže byli úplně jinde.

V konečném hodnocení jste tedy obsadili čtvrtou pozici. Je to úspěch?
Určitě. Na předchozí univerziádě, která se před dvěma lety konala v Bangkoku, skončil český tým na devátém místě i přesto, že prohrál jediný zápas právě s pozdějšími mistry z Turecka. My jsme se dostali až do finálové čtyřky, což je obrovský úspěch, se kterým nikdo z nás předem nepočítal.

Medaile na vás ale nezbyla…
Já ta čtvrtá místa snad sbírám (smích). Třeba v beachvolejbalu jsem jich už získal nespočet.

Dostával jste na turnaji dostatek prostoru?
První nahrávačem týmu byl Haník, já jsem se do hry dostával jen proti slabším soupeřům a když se týmu nedařilo. I tak jsem ale získal spoustu zkušeností a jsem rád, že jsem na turnaji byl. Vždyť jsem ani nečekal, že se dostanu do nominace.

Měli jste se spoluhráči během turnaje čas navštívit i některý z ostatních sportů?
Měli jsme dva dny volna, takže jsme něco viděli. Zašli jsme na tenis či gymnastiku, ale největším zážitkem pro mě byl basketbal. Na finále mezi Srbskem a Ruskem přišlo dvaadvacet tisíc diváků, kteří vytvořili senzační atmosféru. Hala byla narvaná k prasknutí.

Zvládli podle vás Srbové univerziádu organizačně?
Určitě. Jediné, co bych jim trochu vytkl bylo horší jídlo. V Bělehradě ale bylo přes šest tisíc sportovců a čtyři tisíce organizačních pracovníků, takže asi není jednoduché vařit pro tolik lidí.

Co máte nyní před sebou?
Teď budu mít konečně dovolenou. Na týden poletím k moři do Egypta, kde si chci od volejbalu odpočinout. Po návratu nám v Ústí startuje příprava na nový ročník extraligové soutěže a určitě se zúčastníme i nějakého antukového turnaje.