V anketě o Nejúspěšnějšího sportovce Ústecka se stejně jako v loňském ročníku umístil „až“ na stříbrné pozici. Loni mu zlato vyfoukl silový trojbojař Martin Košnar, letos zase plavec Petr Bartůněk.

Zdeňku, znovu jste skončil na druhém místě, není pro vás prvenství v anketě trochu zakleté?

To nevím (smích). Ale i z druhého místa mám radost. Zklamaný rozhodně nejsem.

Určitě ne? Vždyť letošní sezona byla pro vás hodně vydařená…

No, ono jak se to vezme. Na jednu stranu vydařená byla, na druhou tam ale pořád zůstává zklamání z mistrovství světa v Itálii. Deváté místo sice není nejhorší, ale když už jsem porazil Rusa, tak jsem cítil, že bych si mohl sáhnout na medaili. S Litevcem mi to ale nevyšlo.

Přesto jste si ale sáhl na spoustu dalších úspěchů…

To je pravda, vyhrál jsem mezinárodní turnaj v Polsku, obhájil prvenství na Velké ceně Ústí a obrok jsem uspěl i na Velké ceně Ostravy. Nebylo toho málo, ale svět mě pořád mrzí. Je to ve mně.

Jaké závody máte nyní před sebou, na co se připravujete?

Nejvyšším cílem je momentálně mistrovství Evropy, které se uskuteční v Rusku. Čeká mě ale i boxování v německé Bundeslize, na které se moc těším. Jsem rád, že jsem tu nabídku dostal a 11. února budu boxovat svůj první zápas v Poznani, o dva dny později se představím v Berlíně.

Kvůli zranění vám ale hrozilo, že Bundesligu boxovat nebudete…

Hrozilo. Naštěstí se na magnetické rezonanci zjistilo, že mám jen nějakou jizvičku ve svalu, která by měla brzy zmizet. Mohu dál naplno trénovat i boxovat a jsem rád, že jsem dostal takovou šanci. Je to pro mě velká výzva.

Prožíváte tedy šťastné období. Navíc jste úspěšně složil maturitní zkoušku. Bál jste se jí?

Byly to nervy. Nevím, co bych dělal, kdybych maturitu neměl. Možná je to paradox, ale lépe se cítím v ringu, než před porotou (smích).