Gabriela Medunová, odchovankyně ústeckého Skřivánku, se rozhodla přerušit svou dobře rozjetou kariéru pod bezednými koši.

Proč jste se rozhodla přerušit basketbalovou kariéru?
Mám za sebou hodně těžký rok. Náročné cestování, čeká mě maturita na gymnáziu a do toho se mi obnovilo zranění kolene. Vypověděla jsem smlouvu a teď nesmím podle řádů dva roky nikde hrát. Každý den jsem strávila i sedm hodin na cestách. Dokonce jsem se léčila z žaludečních neuróz způsobených stresem. To už nechci. Koleno bylo už poslední kapka.

Jak se vám zranění kolene přihodilo?
Při zápase v dresu Sparty Praha jsem při doskoku špatně šlápla a koleno nevydrželo. Ten míč jsem mohla získat, tak jsem do toho šla. A tak znovu chodím o berlích a čekám na další vyšetření. Rozsah zranění ještě nevím. To mě definitivně přesvědčilo, že mi přestávka od basketu prospěje. Ráda se někdy vrátím.

Zranění ke sportu patří. Udělala byste něco jinak?
Vyhnout se zraněním asi nešlo, ale u prvního jsem mohla trénovat v menším měřítku. Byla jsem trošku přetrénovaná a navíc jsem hrála za tři různé týmy. Současné zranění je i trochu smůla, to se ve sportu stává.

Přitom jste platila za velký talent. Jak vzpomínáte na svá angažmá?
V Táboře nebyly podmínky špatné. Zahrála jsem si nejvyšší soutěž žen, ale mé očekávání to nenaplnilo. Dvakrát týdně do Prahy a před zápasem až do Tábora. Navíc jsem se vracela po prvním vážném zranění. Byla to první zkušenost s profesionálním sportem. Co obnáší a jak je náročné skloubit ho se školou. Na spoustu věcí jsem navíc neměla čas.

Co přesně máte na mysli?
Normální život mých vrstevníků. Na profesionální sport musí mít člověk povahu a tu já asi nemám. Dva roky jsem žila jen basketbalem a řešila úplně jiné problémy.

Letos vás koupil VŠ Praha…
Tam jsem se těšila. Tým se skládá z nadějných českých juniorských hráček, které jsem znala z reprezentace. Bohužel realita byla úplně jiná, než nám slibovali. Problém byl i s trenérem Sýkorou, kterého kabina nebrala a často docházelo ke sporům. Nikdo nesouhlasil s jeho metodami a naše minutáž byla závislá na jeho vůli. Já jsem se ozvala a tím už náš vztah trenér – hráčka skončil. Vůbec jsme si nesedli.

Pak jste si zahrála i za starší dorostenky USK Praha…
Ano a doufám, že jsem jim pomohla. Výkony byly střídavé, ale ta parta tam byla super. Holkám budu držet na dálku palce, ať to dotáhnou až ke zlatu. Už se dostaly mezi čtyři nejlepší týmy soutěže.

Prozradíte jaké jsou vaše plány do budoucna?
Dohnat, co jsem za poslední dva roky nestihla. Odmaturovat bez nervů a dostat se na vysokou školu. Být více s mým přítelem a užít si volného času a kamarádů v Ústí.

ZPRACOVAL Jiří Šlaj