Letos dostala šanci proslavit své rodiště Michaela Mádlová, kterou čeká v první srpnové dekádě mistrovství Evropy juniorů v plážovém volejbale, pořádané v portugalském Espinhu. Talentovaná sportovkyně nám v nabitém období poskytla exkluzivní rozhovor.

Pocházíte ze sportovní rodiny. Přibližte nám své předky alespoň dvě generace nazpět.
Dědeček Václav Laipold hrál fotbal za ústeckou Armu do svých 35 let. Babička Bohunka hrála basketbal v týmu Květoslava Soukupa v nejvyšší československé soutěži do roku 1969 a poté ještě za Slovan a Pedagogickou fakultu u trenérů Václava Boury a bratří Lebedů. Maminka Hana skončila s basketbalem ze zdravotních důvodů v dorostu, táta Marek hrál jako hokejista dorosteneckou ligu a dnes v tomto sportu pokračuje jako amatér v Litoměřicích.

Basketbal vás nelákal?
Babička usoudila, že basket není to pravé ořechové pro mne a tak jsem se zásluhou bulharské trenérky Kanchevové dostala k volejbalu.

Dětství sportovců bývá dost tvrdé. Jak to vypadalo u vás?
V sedmi letech jsem přešla ze základní školy v Petrovicích do Ústí nad Labem, kde jsem díky zmíněné bulharské trenérce přičichla k volejbalu. Ze ZŠ Vojnovičové jsem přešla na nábor do Rabasovy v Doběticích, kde nebyla otevřena specializovaná třída, ale zakotvila jsem v ZŠ s možností tréninku na SKP.

Kdy jste se seznámila s beachem?
Ústečtí trenéři jsou plážovému volejbalu nakloněni, od dubna nám povolovali písek. První rok jsem hrála s Veronikou Severovou, v další sezoně jsem odehrála turnaj s Adélou Bláhovou (10. místo na MČR žákyň), v loňském roce jsme s ústeckou Helenou Vlkovou byly čtvrté na olympiádě v Táboře a 3. na MČR kadetek „osmnáctek“.

Kdy jste se rozhodla pro České Budějovice?
Budějovičtí o mne projevili zájem po prvním dni mistrovství republiky kadetek. Další pak záleželo na domluvě rodičů. Vliv na mé rozhodnutí měl i názor babičky a dědy.

V šestnácti jste změnila školu. Jak jste se s touto situací vyrovnala?
Nastoupila jsem do Obchodní akademie v Českých Budějovicích. Jako lichá jsem zakotvila sama v lavici. Zápřah ve škole to opravdu je, trénink je pětkrát týdně dvě hodiny odpoledne nebo večer. O halu se dělíme s Jihostrojem České Budějovice. Hrajeme šestkový volejbal, navíc jsme tam dvě dvojice beachvolejbalistek. Jedničkou v týmu je druhá dvojice, Vendula Pykalová s Veronikou Klímovou. Nám se však podařilo s Michaelou Kubíčkovou favoritky překvapit, na MČR jsme skončily druhé za specialistkami Terezou Vaňkovou a Natálií Kolderovou z Prahy a díky takto získané divoké kartě můžeme na Evropu.

Co vlastně rozhodlo, že jste nyní místo Ústí nad Labem v Českých Budějovicích?
To, že mám příležitost hrát extraligu a že tamní trenéři kadetek Josef Lundák a František Bohm o mne projevili mimořádný zájem.

Ústečtí trenéři se vám ovšem také věnovali, ne?
Jistě. Po začátcích, kdy mi pomohli především manželé Kanchevovi, to byl Luboš Jeřábek na SKP a dále Květa Budínská s Milošem Wolfem.

Jak máte rozdělenou práci se svojí jmenovkyní Michaelou?
Vzhledem k mé výšce 180 centimetrů mám na starosti blok a útok. Je to hra o systému, o domluvě. Já postavím blok a spoluhráčka vykryje vedlejší prostor.

Co na závěr vzkážete ústeckým rodičům a jejich ratolestem?
Sport je krásný a dokáže smysluplně vyplnit volný čas. Rodičům vzkazuji, aby si v dnešní uspěchané době našli na své potomky více času, fandili jim a všemožně je podporovali. Závěrem bych chtěla poděkovat rodičům a všem, kteří mne v Ústí nad Labem podporovali a kteří mi drží palce.

ZPRACOVAL Marek Hanuš