Milane, po roce stráveném ve Švédsku jste se vrátil zpět do Čech. Proč?
Ve Falunu jsem měl problém s prací a nechtěl jsem čekat. Měl jsem ještě konkrétní a velmi dobrou nabídku z Linköpingu, kde bych k hraní vedl kroužek florbalistů.

Na čem to nakonec ztroskotalo?
Kdybych se mohl rozhodovat jen sám za sebe, tak bych na severu Evropy zůstal, ale kvůli studiu mé ženy Veroniky, která ho má na rok přerušené, jsme se vrátili zpět do Čech.

Můžete srovnávat, tak v čem jsou ve Švédsku ve florbale lepší?
V maličkostech, které jsou pro ně automatické. A právě ty maličkosti dělají nakonec celek. Mohl jsem se soustředit jen na florbal, dali mi dost času na aklimatizaci. Každý v klubu má vymezenou svou úlohu a té se drží. U nás jdeme po malých krůčcích.

Tolik vás Švédsko uchvátilo? Jak se vám tam žilo?
Falun je malé město, které florbalem žije. Mají obrovský všesportovní areál na fotbal, běžky, bandy hokej. Když jsme se procházeli, tak nás zastavovali lidé a ptali se mě na zajímavosti ohledně zápasů. Kolikrát jsem se od nich dozvěděl věci, které jsem ani nevěděl (smích). V práci jsme si povídali o florbale, je to pro ně číslo jedna. To samozřejmě přináší i tlak, který na nás byl, když se nám třeba až tolik nedařilo.

A kde jste bydleli?
Hned u jezera, kde nikdo nebyl. Jednou jsem nechal klíčky v zapalování v autě a druhý den tam ještě auto bylo. Měli jsme s sebou psa, příroda je ve Švédsku užasná.

Co třeba pověstný polární den a polární noc, to vám nevadilo?
Polární den ani ne. Svítalo sice už ve tři hodiny ráno, ale člověk má pocit, že má více času. Mnohem horší je polární noc, je to až neskutěčný. Nonstop je šero. Když máte třeba depresi, tak vám takové počasí nepřidá.

Jak se vám povedlo nedávné vystoupení na Czech Open?
Pokazili jsme základní skupinu, kde jsme chtěli být nejhůře druzí. Spodním pavoukem jsme postupovali, ale ve čtvrtfinále byl nad naše síly můj bývalý klub Falun.

Jak vznikla vaše známá oslava gólu, kdy napínáte tětivu luku?
Koukal jsem na sestřih z druhé argentinské ligy. Tak tam…

ZPRACOVAL Jiří Šlaj