VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Anna Kuželová: Všichni si klepali na čelo a teď mě obdivují

Ústí n. L. – Když se před maturitou vrhla na hokejbal, nikdo nechápal. Ústečanka Anna Kuželová to ale za dva roky dotáhla až ke stříbru na mistrovství světa.

3.7.2015
SDÍLEJ:

Příběh dvacetileté Anny Kuželové by mohl být inspirací pro všechny malé kluky a holky. Foto: hokejbal.cz

Kdyby se tenhle příběh dostal do rukou amerických machrů z Hollywoodu, bylo by zaděláno na kasovní trhák. Posuďte sami. Mladá dívka z malé české země si na základní škole umane, že ve sportu dokáže něco velkého. Za svým snem si tvrdě jde a o pár let později je z ní vicemistryně světa! Přesně takové životní osudy (nejen) v Americe prostě milují.

Příběh dvacetileté Anny Kuželové by mohl být inspirací pro všechny malé kluky a holky. Talentovaná Ústečanka odmalička sportovala. Deset let se věnovala badmintonu, se kterým ale sekla. Individuální sport ji totiž nenaplňoval. Cílevědomá teenagerka toužila po kolektivní hře, a tak se rozhodla pro ne zrovna dívčí sport – hokejbal. Na ten se vrhla bez jakýchkoliv předešlých zkušeností. To jí bylo osmnáct a všichni v jejím okolí si klepali na čelo. Kuželová to ale svou pílí dotáhla za pouhé dva roky až do české reprezentace, se kterou před pár dny oslavila historický titul vicemistryň světa. A teď se jí ostatní klaní. „Životní zážitek, splnil se mi sen," svěřila se útočnice ústeckého klubu Elba DDM, která na národním dresu nosila šťastné číslo 13.

Anno, jak jste si užila cestu za svým sportovním snem, která vyvrcholila stříbrem na MS?
Moc jsem si to užila. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli na šampionát pojedu, ale nakonec to vyšlo. Byla tam skvělá parta holek a zakončily jsme to stříbrnou medailí. Byl to úžasné.

Po nominaci jste na Facebooku pověsila hlášku „I ten nejbláznivější sen se může stát skutečností". A to jste ještě netušila, jaký to bude mít happy end.
Asi ve čtrnácti jsem se rozhodla, že chci ve sportu dokázat něco víc, protože jsem odmalička sportovala, ale ničeho jsem nedosáhla. Nominace na mistrovství světa byla do té doby největším zážitkem. Vzhledem k tomu, že z každého šampionátu přivezly holky medaili, tak jsme pro ni jely znovu. To, že byla stříbrná, byl bonus. Zatím to byl vždycky bronz, takže to byl historický úspěch českého ženského hokejbalu.

Jak jste se vůbec dostala k hokejbalu, to je dost drsný sport?
Rodiče mě odmalička vedli ke sportu a deset let jsem hrála badminton. Strašně mě lákal kolektivní sport a dlouho jsem hledala něco, na co bych se mohla vrhnout. V osmnácti jsem se dozvěděla, že se bude v Ústí zakládat dívčí hokejbalové mužstvo, tak jsem se po chvíli váhání rozhodla, že to zkusím. Od začátku mě to chytlo a zůstala jsem u toho.

Příběh dvacetileté Anny Kuželové by mohl být inspirací pro všechny malé kluky a holky. Vaše hokejbalová kariéra má raketový start. Stačily vám dva roky, abyste to dotáhla až ke světovému stříbru.
Vůbec jsem nečekala, že to půjde takhle rychle (smích). Je to hezké.

Badminton a hokejbal jsou zcela odlišné sporty. Čím to, že vám to s hokejkou tak jde?
To nevím. Spíš mě to hodně chytlo. Dělala jsem všechno naplno, snažila jsem se stále zlepšovat. V těch začátcích je to nejlépe vidět. Dostala jsem se až tam, kam jsem se dostala.

Studujete na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Má váš obor něco společného se sportem?
Ano, studuji outdoorové sporty.

Takže jste typ adrenalinového člověka?
Dá se říct, že jo (smích).

A co vás přitahuje zrovna na hokejbalu?
Lákala mě hlavně kolektivní hra. Je to něco jiného, než když člověk bojuje jen sám za sebe. Mám ráda hokej, ale nebruslím moc dobře, takže jsem se dala na hokejbal. Od začátku jsem si to zamilovala. Hokej sleduju v televizi a zaujalo mě, že si to můžu zkusit a taky si zahrát.

Jak na vaše rozhodnutí reagovalo okolí a blízcí?
Vzhledem k tomu, že jsem začala hrát měsíc před maturitou, tak si všichni klepali na čelo, že bych se měla raději učit a ne začínat s novým sportem a ještě k tomu s hokejbalem, který je spíš pro kluky. Teď mě všichni obdivují, kam jsem to dotáhla a gratulují mi.

Aby ne, když teď máte doma stříbro z MS. Sledoval vaši cestu za snem někdo z rodiny přímo na šampionátu? Švýcarsko není úplně z ruky.
Přijeli mě povzbudit taťka s bráchou, bylo to od nich strašně krásné. Byli tam od pátku až do neděle. Seděli na tribuně, fandili a moc mi to přáli.

Jak jste si užívala atmosféru, která v Zugu panovala? To na českých hřištích moc nezažijete.
Hodně diváků chodilo na zápasy domácího Švýcarska, na ostatních jich moc nebylo, ale i tak si lidi našli cestu do haly. Tím, že se hrál současně i mužský turnaj, tak tam bylo hodně rodičů, takže nás podporovali i čeští fanoušci, což bylo úplně úžasné.

Sbíraly jste od mužských hokejbalových hvězd autogramy?
Já jsem žádné autogramy nesbírala. Bylo ale hezké, když jsme první den přijely do Švýcarska, tak za námi přišel malý fanoušek a chtěl od nás podpisy. Hned od začátku to bylo úžasné. Připadaly jsme si jako hvězdy.

Čeští muži získali bronz, proběhla společná oslava?
S holkama jsme začaly slavit hned po finále. Zpátky jsme jely autobusem společně s chlapama, všichni jsme byli vzhůru celou noc.

A jak slaví holky? Dáte si i pivo?
Během celého turnaje jsme měly od trenéra zákaz pít alkohol, takže jsme to cestou domů pořádně oslavily. Pilo se šampaňské i pivo.

Příběh dvacetileté Anny Kuželové by mohl být inspirací pro všechny malé kluky a holky. S šampionkami z Kanady jste se na turnaji střetly hned dvakrát a ani jednou jste nevyhrály. Jsou vůbec k poražení?
V prvním zápasu to bylo víc vyrovnané, ale tím, že jsme věděly, že jdeme do finále a tam se s nimi utkáme znovu, tak jsme šetřily síly. Ve finále to už ale bylo jasně v režii Kanaďanek. Zatím je pro nás Kanada stále neporazitelná, ale doufáme, že zamakáme a za dva roky na domácím šampionátu v Pardubicích už získáme zlato.

Jak je vlastně na tom ženský hokejbal globálně? Jaká je ve světě konkurence?
Na mistrovství světa vždy bojují o medaile Kanada, Česko, Slovensko a Amerika. Tady jsme ale poznaly, že nejen my, ale i ostatní země se hodně zvedly. Se všemi jsme sehrály vyrovnané zápasy, až na Británii. Celý světový ženský hokejbal jde nahoru, což je dobře. Přijde mi, že i ve světě chtějí víc zařazovat holky, které hrají přímo hokejbal. Dřív to totiž bylo o hokejistkách. V našem týmu letos převažovaly hokejbalistky, což v předchozích letech nebylo.

Je tedy v Česku dost kvalitních hokejbalistek-specialistek? Přibližte, jak to u nás chodí?
V Česku není žádná soutěž pro holky. Hrajeme turnaje, ale jen 3+1 na malou část hřiště. Na konci sezony je pak mistrovství republiky 5+1 na celé hřiště. Od září už ale bude nový systém soutěže – celoroční mistrovství republiky pro sedm týmů. Proběhne několik turnajů a na konci se vyhlásí mistr. Velká změna je v tom, že se konečně bude hrát 5+1 na celé hřiště. To je velký krok dopředu.

Jaké ambice má váš mateřský klub Elba DDM Ústí?
Je nás málo, takže do soutěže nejsme přihlášeny. Ale všechny si snažíme najít jiný tým, abychom si zahrály. Na sezonu se rozprchneme, což je škoda. V Ústí jsme měly tým jen dva roky, ze začátku nás bylo kolem dvaceti, ale holky postupně odpadaly. Budeme teď dělat nábor, abychom přilákaly nové holky a v další sezoně už mohl náš tým nastoupit.

Jaké jsou vaše další sportovní sny a plány?
Chtěla bych se zúčastnit domácího mistrovství světa za dva roky. Teď jsem byla v týmu jako jedenáctý útočník, takže jsem si zahrála jen dva zápasy. Chtěla bych se prosadit do výběru, být víc na hřišti a pomoct holkám k tomu zlatu, které chceme doma získat. Věřím tomu, že se nám to povede. Úroveň českých hráček jde nahoru a myslím si, že za dva roky budeme zase někde jinde.

Autor: Pavel Mikeš

3.7.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Nedal přednost strážníkům. Teď má co vysvětlovat, byl totiž opilý

Netradiční betlém má Brná, místní část ústecké čtvrti Střekov. Foto: Deník/Radek Strnad
40

FOTO: Brná má betlém s vlajkou a čerty

The Quarrymen: Beatles žili v úplně jiném světě než kdokoliv z nás

Ústí nad Labem /ROZHVOR/ – Legendární liverpoolští rockoví The Quarrymen budou od 19.40 hodin hvězdou 27. vánočního benefičního koncertu The Boom Beatles Revival Bandu & Orchestra 16. prosince v Domě kultury v Ústí.

Rockový klub Tukan slaví 25 let od založení

Ústí nad Labem Nostalgická záležitost i radost. Taková je sobotní oslava 25 let od založení ústeckého hudebního klubu Tukan pro jeho spoluzakladatele Richarda Vlčka.

Na Klínech se už lyžuje. Lanovka ještě nejezdí, pod ní se zasněžuje

Klíny - Oblíbený areál zprovoznil první vlek. V provozu bude každý den od 9 do 16 a od 17 do 20 hodin. Sjezdovka Centrální se stále zasněžuje, rozjezd lanovky proto zatím není možný

Betlémské světlo přijede v neděli vlakem. Odnést si ho můžete i domů

Ústecký kraj - Tak jako v letech minulých, i letos budou skauti a další organizace rozvážet Betlémské světlo po celé České republice. Do Ústeckého kraje dorazí v neděli 17. prosince.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT