Jsou to vlastně terénní závody v přírodě, kde na určené trati běží společně trénovaný sportovec a pes. V roce 2008 se paní Jarmila stala Mistryní Evropy.

"Ano, je to pravda. Moc lidí to tady neví. Jako holka jsem ráda běhala, dokonce jsem se dostala do Jablonce nad Nisou na sportovní gymnázium a toužila po zlatých medailích. To byl tenkrát můj tajný sen. Dnes vím, že to byla tak trochu troufalost, neměla jsem ve čtrnácti letech žádné mimořádné časy na trati dlouhé 800 metrů, ale jablonecký trenér Jiří Drbohlav věděl, co potřebuji. Po roce jsem vyhrála dorostenecké Mistrovství republiky na osmistovce, v šestnácti jsem byla juniorskou Mistryní republiky na trati dlouhé 1500 metrů. Z gymnázia jsem přešla do Prahy, kde se mě ujal trenér Ladislav Kárský. Trénovala jsem s Helenou Fuchsovou a Evou Kasalovou (Šeberlovou). Byla to krásná doba, cestovala jsem s tretrami po světě, hltala kilometry. Podívala jsem se do Japonska, byla jsem v Americe, s atletikou jsem projela kus Evropy. S přibývajícím věkem se prodlužovala trať. Poslední medaili z Mistrovství republiky mám z roku 1999, to jsem byla třetí na trati dlouhé 5000 m v čase 17:29:35," říká zkušená sportovkyně.

"Vždycky jsem chtěla velkého psa, který by mne doprovázel při běhu, nebo při procházkách přírodou. V roce 2002 mě osud zavál zpět do Ústí nad Labem, bydlela jsem v paneláku v Krásném Březně a četla knihu Běh s vlky, aneb canicross od Jaroslava Kvasnici. Tak mě to chytilo, že jsem si pořídila štěně Evropského saňového psa, byla to fenka a jmenovala se Sessila. Náhoda mi postavila do cesty pár stejných nadšenců a já začala běhat za Musher´s.Klub Děčín. V roce 2005 jsem byla pátá na Mistrovství Evropy s půjčeným psem. V roce 2008 jsem byla Mistryní Evropy s vlastní fenkou Sessilou," tvrdí Jarmila Sobecká.

"Mou další sportovní kariéru značně přibrzdilo zranění kotníku v roce 2009, to jsem poprvé nedokončila závod. Představte si, že si k pasu připojíte třicetikilového psa, který běhání miluje a Vy mu musíte stačit. Trať měří 5 - 7 kilometrů, rychlost 18 - 22 km/hod. To je prostě neskutečný fofr. Stačí špatný krok a je konec. Dlouho jsem marodila, ale v roce 2010 jsem stála zase na bedně. Na Mistrovství Evropy v Itálii jsem byla druhá. První byla tenkrát také Češka, v tomto sportu jsme světová špička. Potom přišly zdravotní problémy psů, smůla. Mám jich šest. Dva malé staříky na dožití a potom smečku fantastických běžců. Medailová je pouze jedenáctiletá Sessla, následuje Galina, Stella a Alin. Můj sen je jasný. Dostat se letos na Mistrovství světa v canicrossu, které se uskuteční na podzim v Polsku. Záleží především na zdravotním stavu pejska, já jsem ve formě. Tak mi držte palce," končí rozhovor a na vodítko bere své miláčky, aby se společně trochu protáhli.