Zatímco v soukromí působí klidným a až pohodovým dojmem, v ringu se dokáže nepřehlédnutelný obr rozlítit. Z jedenácti výher jich devět získal k.o. Bilanci mu kazí jen zmiňovaný nezdar o republikový pás a porážka v německém Hamburku s domácím talentem tmavé pleti Peterem Kadiruem v 6. kole T.K.O. Kariéru má ale před sebou a v exkluzivním rozhovoru pro Deník přiznává, že se těší na další velké boje. Motivace mu nechybí.

Zmiňovaný lednový zápas o mezinárodní juniorský pás jste prohrál. Jak na něj s odstupem času vzpomínáte?
I podle trenéra to byl můj nejlepší výkon v ringu. Ano prohrál jsem před limitem, ale potkal mě můj nejsilnější soupeř.

Prahnete po odvetě?
Za rok bych s ním odvetu chtěl, věřím si na něj. Máme čas do 25 let.

Jaký to byl zápas?
Zatím můj poslední. Proti klukovi ze stejné stáje, jen je o rok starší než já. První čtyři kola byly vyrovnaný, ale pro něj hrálo výhodu domácí Prostředí a fanoušci. Já tam měl rodinu, spoustu známých, kteří se ubytovali ve stejném hotelu jako já s trenérem. Měl jsem tam takový menší rodinný fanklub.

Ani ten nakonec nepomohl. Končilo se před limitem…
Podle mě bych to doboxoval, mám docela ocelovou bradu, vydržím dost a nikdy jsem nedostal knock out. V pátým nebo šestým kolem jsem byl odpočítávaný. Pak jsem byl nahulenej, dal mi zadní zvedák, pověsil se na mě a spadnul jsem.

Tušil jste, že bude konec?
Rozhodčí byl za námi před zápasem v šatně a říkal nám, že když to bude vypadat s někým špatně, tak to ukončí, že jsme ještě junioři. Rozhodnutí ukončit zápas před limitem respektuji. Byla to moje první prohra před limitem, druhá celkem.

Když jsme u toho… Loni jste prohrál souboj o český titul s Pavlem Šourem…
Tam jsem nepředvedl ani 50 procent toho, na co mám. Bylo to vyhrocený. Psalo se o souboji generací, na který jsem nebyl psychicky vyzrálý. Za ten rok, po souboji s Pavlem, jsem se posunul o kus dál.

Nelitujete, že jste do toho takhle mladý šel. Proti 37letému mazákovi…
Bylo to pro mě divný. Když jsem začínal v juniorech v reprezentaci, tak mi Pavel pořád psal povzbuzující zprávy, že jestli budu dál makat, tak ze mě jednou bude hvězda, radil mi. Abych se přiznal, tak jsem ho tenkrát trošku bral jako vzor. Ale to jen mezi námi.

A pak ring volný!
Jasný, a on mě najednou vyzval. To byl šok! Jsem mu říkal: „Ty jo, vždyť jsme kamarádi.“ Navíc jsem si myslel, že na to mám ještě čas.

Nakonec jste ale nastoupil…
Šli jsme do toho až po roce, ale stejně to bylo ještě brzo. Nedal jsem to psychicky. Po zápase jsem byl na sebe naštvanej, chtěl jsem s boxem skončit. Říkal jsem si, co jsem tu udělal za strašný zápas. Naštvanej byl i trenér Lukáš Konečný, který mi dal poslední šanci. Věděl, že jsem si to prohrál svojí pitomou hlavou.

Jak to myslíte?
Já ho strašně přeceňoval a přitom jsem na něj měl. Mohl jsem ho silově dát.

I tady může smazat účty odveta?
Určitě bych chtěl jednou odvetu, ale nevím, jestli bude chtít on.

Za jakých okolností a kdy by se vám zápas líbil?
Teď ho vyzývat nebudu, jen když to někdy přijde, že nebude mít s kým obhajovat.

Ono se teď ani moc plánovat nedá, že?
Uvidíme, podle té pandemie. Určitě není dobrý, když nevíte, kdy a co bude dál. Nic se neví, nic nejde plánovat. Prošel jsem si tím taky, nebýt testů, tak jsem o tom ni nevěděl. Něco jako slabá chřipka.

Už normálně trénujete?
Po problémech s koronavirem trénujeme na udržení kondice, chceme se dostat do formy.

Už i spárujete?
My moc nespárujeme, je to spíš o kondici. Ostré dvojice mám obvykle tak dva týdny před utkáním. To mi vždycky někdo přijede. Většinou z nějaký dálky.

Údajně se chystá na konec léta akce v ústeckém letním kině. Představíte se domácím fanouškům?
Snad to vyjde, má jít asi o září a exhibici. Já jsem aktivní sportovec, takže účast na nějaké podobné akci? To nevím. Exhibice chodí někdo známý, slavný. V mém případě se to asi nedělá. Pokud bych šel do ringu, tak normální zápas. Kdyby to vyšlo, byla by to v leťáku pecka. Vejde se tam hodně lidí, je to venku. Hodně mě mrzí, že nevyšel 25. dubna galavečer na Slunetě, to je naše taková srdcovka. Měla tam mít Fabča hlavní zápas obhajobu, měl jsem tam být já další.

Můžete se ukázat i na jiné scéně. Dost se v poslední době mluví i o účastní profesionálů na olympijských hrách. Jaký je váš názor?
Olympijský a profesionální box, to je úplně jiný sport. V profi jde o taktiku, musíš si rozložit síly. A ten amatérský? To je jako sprint versus dlouhý běh. Oni mají 3x3 minuty a tam nemusíš ani přemýšlet. Stačí mít kondici na to, aby si ty tři kola furt, furt, furt jel. Každý má něco, ale řekl bych, že profibox je na vyšší úrovni. Když jde profík do amatérského ringy, tak je to něco jiného.

A vy byste šel?
Já už měl jít na podzim loňského roku na amatérskou republiku do Lucerny. Bohužel jsem tam chyběl kvůli zranění. Pří tréninkovém zápase jsem si roztrhl obočí.

Tokio vás láká?
Olympiáda určitě, je to sen každého sportovce. Když bude šance, tak jí určitě využiji. Hlavní můj cíl je dokázat něco v profiboxu, ale na nabídku na kvalifikační turnaje bych neřekl ne. To je jasný.