V posledních letech limitovaly vytáhlého pivota zdravotní potíže a jak sám Šteffel přiznal v rozhovoru pro Deník, i přes nabídky z nejvyšší soutěže tušil, že konec mezi elitou se blíží.

Vaše angažmá v Ústí skončilo, jak k tomu došlo?
Skončila mi smlouva. Dostal jsem návrh smlouvy nové, ale tu jsem se nakonec rozhodl nepřijmout.

Poslední sezóny vás sužovaly zdravotní trable, cítil jste na sobě, že konec v nejvyšší soutěži může být blízko?
Popravdě, celý poslední rok už jsem si tak nějak říkal, že to je možná poslední sezóna mezi elitou. Ono už od té poslední operace, která proběhla tři roky zpátky, to nebylo ono a tušil jsem, že se blíží konec kariéry na nejvyšší úrovni.

Pokračujete ale v prvoligových Litoměřicích, co od sebe v 1. lize očekáváte?
Především se těším, že basketbal pro mě bude zase hlavně zábavou. Člověk má dvakrát v týdnu trénink, jednou týdně zápas. Je to hlavně proto, abych se i nadále hýbal, něco dělal.

Je vám 34 let, jak dlouho byste chtěl u basketbalu ještě vydržet?
To záleží především na mém zdraví.

Co třeba trenéřina, neláká vás?
Určitě ne. V tomhle jsem nikdy ambice neměl a jakmile skončím s hraním, v basketbalovém odvětví už dále pokračovat nebudu.

Měl jste i jiné nabídky, třeba i z vyšší soutěže?
Nabídky z vyšší soutěže byly, ale s rodinou jsem se domluvil, že chceme zůstat v Ústí, takže stěhování nepřipadalo v úvahu. Z první ligy jsem pak nejednal s nikým jiným, protože Litoměřice jsou blízko a logicky tak byly nejlepší volba.

Předpokládám, že basketbal už vás tedy neživí, máte civilní zaměstnání?
Ano, nastoupil jsem do rodinné firmy ke tchánovi, děláme podlahy. V současné chvíli jsem tam taková holka pro všechno (smích).

Celou dobu jste se živil jako sportovec, jaký byl přechod ukončit profesionální kariéru a začít v běžné práci?
Byla to pro mě především velká změna a přiznám se, že největší problém mám se vstáváním. Tréninky byly třeba v devět, v deset ráno, tady musím vstávat v šest, abych byl na sedmou v práci. Na druhou stranu mě ta práce baví, užívám si jí, takže se s tím člověk v pohodě srovná.

Vaše kariéra čítá několik klubů, na jaký vzpomínáte nejraději?
To je těžké říct. Řekl bych asi všechna italská angažmá. Nejvíc mi dalo Treviso, kam jsem přestoupil v 15 letech. Mám rád italskou kulturu, takže celkově byla Itálie moc fajn.

Procestoval jste Evropu, s Kunínem máte bronz, v Trevisu spoustu známých, jaký moment kariéry vám utkvěl v paměti nejvíc?
Výhra v Českém poháru s Prostějovem pět let zpátky. To byl můj asi největší týmový úspěch a zážitek.

V Ústí máte manželku, pochází odsud i vaše rodina, vy jste ale rodák ze Slaného. Plánujete se zde usadit natrvalo?
Ano, žádné další stěhování už opravdu neplánuji. Manželka zde nyní půjde do práce, dcera se chystá za rok do školky, takže chceme zůstat v Ústí.

Ani Itálie by vás nezlákala? Italsky přeci umíte…
Já měl i pár nabídek z nižší italské soutěže, konkrétně ze čtvrté ligy, která je poloprofesionální, a nebyla by špatně placená, ale s rodinou jsme se už usadili, takže jsem to nakonec nepřijal.

A co basketbal v Ústí? Předpokládám, že s kluky jste zůstal v kontaktu… Budete v nové sezóně chodit fandit?
Bydlím kousek od haly, takže pokud budu mít čas, samozřejmě přijdu.

Váš tip na umístění Slunety? Letos tým hodně omladil…
To se těžko hádá, nemám přehled o síle ostatních mančaftů, ale přál bych jim tu TOP šestku. Vždy je to ale i o tom, jak zapadnou americké posily, takže uvidíme.