Narodil se v Arvadě nedaleko Denveru v americkém Coloradu. Jeho babička ale pochází z České republiky, lépe řečeno z Československa, odkud kdysi utekla před nacistickou okupací. Do Čech se vrátil vlastně náhodou, v létě 2017 si ho vyhlédl na zámořském kempu kouč ústecké Slunety Antonín Pištěcký.

Spencer dříve nepůsobil jako budoucí hvězda, poctivou dřinou a tvrdým tréninkem si však vydřel pozici pana Nepostradatelného v ústeckém týmu. U cizinců v nejvyšší tuzemské basketbalové soutěži bývá běžná praxe, že buď odejdou po roce za lepším, nebo naopak nepřesvědčí. Svejcar ale přesvědčil, a to výrazně. Sluneta mu nabídla prodloužení kontraktu v letech 2018, 2019 i 2020. A sympatické křídlo, které si udělalo spoustu přátel i mezi fanoušky, pokaždé kývlo.

I proto ho fanoušci v Ústí milují, i on je na severu Čech spokojený. Dokonce tak moc, že zde poslední dvě sezóny strávil se svou snoubenkou. Ze Slunety se mu proto nyní neodchází s lehkým srdcem. Svejcar totiž musí podstoupit operaci přetrženého vazu v kotníku, půjde na ni doma, v USA. Poslední měsíc už kvůli bolestem vynechal zápasy i tréninky, zranění se mu však přihodilo v září. Ano, před čtyřmi měsíci - a tři z nich srdcař a neskutečný bojovník i přesto toužil pomoci svému týmu. Podobně, jako když loni odkládal operaci slepého střeva, a krátce po ní už toužil znovu bojovat za ústecký klub.

Jak vám Ústí přirostlo k srdci?
Strašně moc! Fanoušci i klub se ke mně vždycky chovali skvěle. Navíc jsem tu strávil spoustu času, možná víc, než ve svém rodném městě, jelikož jsem studoval na dvou univerzitách, takže je to v podstatě jako můj druhý domov. I proto bylo rozhodnutí předčasně opustit tým tak těžké.

Přemýšlel jste nad českým občanstvím?
Asi bych si musel udělat malý průzkum, nicméně už jsem na to párkrát myslel. Je to dlouhý proces, ale mohlo by to být fajn.

Předváděl jste skvělé výkony, neozval se vám třeba někdo z českého národního týmu, zda byste nechtěl jednou reprezentovat tuto zem?
Ne. Mluvil jsem se spoustou lidí, ale s nikým z této sféry (úsměv).

A umíte si představit sám sebe v české reprezentaci? Vaše babička z této země pochází…
Kdyby se to povedlo, bylo by to úžasné. Babička nedávno zemřela, takže by to byla příležitost jak jednou uctít její památku a vlastně i udělat dobré jméno celé rodině.

Jistě by na vás byli hrdí, kdybyste reprezentoval jednu ze zemí svých předků…
Také myslím. Všichni v mojí rodině jsou velkými fanoušky basketbalu, takže bych řekl, že by byli šťastní, vidět mě v národním týmu.

Vyprávěla vám babička hodně o České republice?
Pamatuji si jen střípky z dětství, moc jsme se nevídali, spíše jsme spolu mluvili po telefonu. Když jsem přišel do Čech, už nebyla moc schopná mi tu něco ve velkém ukazovat. Hodně ale mluvila o Praze, o rodném městě, a podobně.

Dá se říct, že už se cítíte jako Čech a zapadl jste sem?
Je to zvláštní, řekl bych tak napůl. Samozřejmě s každým dalším rokem v této zemi je to silnější.