„Dlouho jsem se rozhodoval, zdali mám na nabídku přistoupit. O arabském světě jsem nic nevěděl. Dnes jsem ale rád, že jsem kývl. Je to ohromná zkušenost a poznávání nové kultury," říká Hájek, který v Arábii brzy získal uznání.

Před časem jste s reprezentací Saudské Arábie skončil druhý na mistrovství arabských států. Můžete popsat cestu turnajem?
Postupně jsme porazili Tunisko, Alžírsko, Kuwait,Arabské Emiráty a v semifinále Katar. Ve finále jsme pak podlehli 0:3 favorizovanému Egyptu, ale výsledek neodpovídá průběhu. V prvním zápase měla naše jednička dvanáct mečbolů, ale bohužel, jak to ve sportu často bývá, v prodloužení prohrála. Hráč Egypta měl přitom jen jediný mečbol a využil ho. V zápase trojek náš hráč zase v každém setu vedl, v jednom dokonce 10:4, přesto ho nakonec prohrál 13:15. Ale i tak to byl výborný výsledek a bylo co oslavovat.

Jakou prestiž a sledovanost měl tento šampionát?
Pro arabské státy je to něco jako pro nás Evropany mistrovství Evropy. Atmosféra v hale byla opravdu výborná a každý den byl vysílán přímý přenos do všech 26 arabských států. Mě navíc díky tomuto úspěchu s reprezentací oslovil klub Al Ahli Jeddah.

A pohádkový příběh dostal úplně nový rozměr…
Přesně tak. Al Ahli je královský tým v čele s nejstarším synem krále Abdul Azize (čili budoucím králem). V arabském světě má tak zvučné jméno jako v Evropě FC Barcelona. Nabídli mi místo šéftrenéra. Nejdříve jsem zavolal Karlovi Jarolímovi, fotbalovému trenérovi Al Ahli, abych se zeptal na pár věcí ohledně klubu, a následně jsem podepsal smlouvu.

Co následovalo poté?
Skočil jsem přímo do ohně. Tým jsem měl připravit na mistrovství klubů Golfského zálivu. Tuto soutěž hrají vždy dva kluby z každé země a zúčastnily se jí Saudská Arábie, Arabské Emiráty, Kuwait, Bahrain a Katar. Je to asi nejprestižnější soutěž pro bohaté šejky. A velká práce pro manažery, protože se přetahují hráči z různých klubů speciálně pro tuto soutěž. Hráči si totiž přicházejí na velké prémie v každém vítězném zápase i za celkové vítězství.

Jak jste na šampionátu Golfského zálivu dopadli?
Podařilo se nám ho vyhrát. A to, co se dělo po finále, jsem ve stolním tenisu ještě nezažil. Že fanoušci stolního tenisu létají na venkovní zápasy, snad není ani v Číně. Když jsme se vrátili do Jeddahu,  fandové čekali na letišti a poté i u vstupní brány do klubu. Byla to nádhera.

Jaké soutěže máte nyní s týmem Al Ahli před sebou?
Momentálně se soustředíme na domácí ligu. V té startuje osm družstev a hraje se dvoukolově bez play off. Dále se hraje Pohár federace, Pohár krále a Superliga, ve které se utkají čtyři nejlepší kluby. Také nás čeká mistrovství klubů arabských států. Hraje se v Maroku a z každého státu  hrají opět dva kluby. Při plné účasti se jedná o 52 arabských oddílů. Přední kluby mají ve svých řadách speciálně na tuhle soutěž hráče z první světové dvacítky, především Číňany. Před čtyřmi roky hrál za Al Ahli vítěz letošní olympiády v Londýně a stejně to na výhru nestačilo.

Prozradíte čtenářům nějaké zajímavosti, například jakým jazykem se s hráči domlouváte?
S hráči komunikujeme anglicky. Od příštího měsíce jsem si ale domluvil kurz arabštiny, tak jsem zvědavý, kdo to déle vydrží, jestli já nebo vyučující (smích). Všichni hráči jsou tady zaměstnanci armády a v tréninku zatím všichni poctivě pracují. Není ale divu, po každém týdnu totiž odevzdávám hodnocení. Dobré hodnocení znamená slušné prémie, a co Arab, to obchodník milující peníze. Navíc je motivuje i atmosféra. Na zajímavé zápasy chodí osm set až tisíc diváků. A to mi říkali, že když je derby a jde v něm o vítězství v lize,  počítají s návštěvností až pěti tisíc diváků.

Podle vašeho zajímavého vyprávění soudím, že si život v Saudské Arábii užíváte…
Postupně si na něj zvykám. Bydlím v Jeddahu, což je západní pobřeží Saudské Arábie u Rudého moře. Má asi pět milionů obyvatel a je vstupní branou do Mekky. Letiště je stále plné poutníků. Život v Jeddahu je jako v každém velkoměstě, spousta aut a lidí. Ale oproti evropským metropolím tady vše probíhá tak nějak v pohodě. Nikdo nikam nepospíchá, na všechno je spousta času. Když někdo přijde o hodinu později, tak je to ještě v normě. Já musím jako trenér počítat s tím, že v tolik a tolik je modlení a podle toho časově připravit trénink.

Pro Araby jste cizinec, nemáte s tím v Saudské Arábii problémy?
Z mého pohledu je tady pro cizince pohoda. Žádný problém. V Jeddahu vás zdraví lidi na ulici, i když je vůbec neznáte. Zastaví vás, zeptají se odkud pocházíte a dají se s vámi do řeči. Něco podobného jsem zažil snad jen v Karibiku. Čeho jsem si ale všiml, tak k ženám se zde chovají jako k princeznám a děti jsou pro Araby úplně, ale úplně všechno. Když třeba stojíte frontu v obchodě nebo v bance a vstoupí žena, tak je automatické, že všichni ustoupí a ona jde okamžitě na řadu.