„V závěru jsem fyzicky nezvládal, byl jsem odvařenej. Den po utkání byl krušný, úplně všechno mě bolelo. Ještě teď nemůžu propnout loket," líčil v pondělí Salon. Čtyřiatřicetiletý smečař hodlá dál pokračovat. „Po tak dlouhé pauze to byl zvláštní pocit. To napětí mi chybělo. Bylo to pěkné."

Jak jste si užil návrat na extraligovou palubovku?
Vyhráli jsme, takže dobrý. Kdybychom prohráli, tak by to bylo horší (směje se).

Jak došlo na váš comeback?
Trénuju v Ústí juniory 
s kadety a klukům jsem nebyl schopný předvést to, co po nich chci. Nebylo to prostě ono. Tak jsem si domluvil, že budu chodit na tréninky s áčkem, no a po dvou třech trénincích přišla nabídka od trenéra Broma, že by mě chtěl vyzkoušet. Řekl jsem si, že když už na ty tréninky chodím, tak zápas zvládnu. Dohodli jsme se, že to zkusím a uvidíme, jestli to půjde.

Urvali jste potřebnou výhru, takže to zafungovalo…
Nevím, jestli to bylo mnou… Kluci tvrdě trénují a možná to byla spíš psychická pomoc. 
V útoku jsem nehrál špatně, ale nemyslím si, že bych na tom měl tak velký podíl, že by to kluci beze mě nezvládli. Ale vyhráli jsme a jsem rád, že jsme to zvládli.

Rok a půl jste nehrál. To pro vás muselo být po fyzické stránce hodně náročné, že?
To rozhodně! Mohli jsme si to udělat lehčí a ne pětiseťák (směje se). Od čtvrtého setu jsem fyzicky nezvládal. V pátém setu jsem byl už hodně odvařenej.

Přitom jste udělal 16 bodů a byl ústřední postavou vítězství. Zase tak špatné to tedy nemohlo být, ne?
Vždycky jsem byl spíš útočník, takže tohle mi šlo. 
V útoku nebyl problém, tam se mi dařilo. Spíš nefungoval příjem, na tom musím zapracovat. Už jsem zapomněl, jak rychle to lítá (směje se).

Byl jste po náročném zápase pořádně zhuntovaný?
Jo, pořád ještě nemůžu propnout loket. Den po zápasu byl krušný, bolelo mě úplně všechno. Tělo si potřebuje zase navyknout. Svalovou hmotu už asi moc nenaberu, protože nemám čas, takže to bude o tom, abych se udržel v kondici a vydržel i pětiseťáky.

Takže váš návrat nebyl jen jednorázovkou?
V týmu budu tak dlouho, jak to půjde. Zároveň chci zůstat i u trénování juniorů, protože mě to baví.

Nechyběl vám ten zápasový adrenalin a napětí?
Asi jo. Po tak dlouhé pauze to byl zvláštní pocit. Už jsem si nepamatoval, jaké to je. Nevím, jestli jsem byl nervózní, spíš to bylo takové předzápasové napětí, kdy se člověk těší na ten boj o každý míč. To bylo pěkné.

Co jste říkal na nepovedený start Ústí do sezony?
Viděl jsem, že se kluci trápí. Trochu mě to překvapilo, protože tréninky jsou kvalitnější než roky předtím. Přišlo mi, že by mohli hrát líp. Ty výsledky neodpovídají tomu, jak na tom jsou. Chybělo tomu vítězství, po kterém by se chytli. Byly tam jednoduché chyby, které tým sráží. Teď snad to sebevědomí stoupne a budeme hrát lepší volejbal.

Cílem klubu je postup do play off. Je to podle vás reálné?
Extraliga se strašně vyrovnala a bude to těžké. Spíš bych se držel při zemi a teď bych to viděl na boj o každý set a zápas. Tým na to samozřejmě má, ale jde o to, jak se toho chopíme.