Přijal nabídku k zápasu se slovenským favoritem Robertem Raczem. Je doma a chystá se na největší zápas profesionální kariéry.

To je překvapivý zvrat…
Nabídku jsem dostal 22 dní před zápasem. To je velký risk. Box ale o risku je. Já ji přijal a jdu do toho.

Váhal jste s termínem 22. září?
Je to v Ústí. Mám tady rodinu, bydlím tady 18 let, je to můj domov a dá se říct, že budu boxovat v mým obýváku. Je to radost. Jsem v nejlepších letech, tak proč do toho nejít. Cítím formu. Navíc se mi stýskalo po rodině, jsem rád, že jsem tady.

Vy držíte neporazitelnost šest zápasů, soupeř dvacet, z toho jich 18 ukončil před limitem!
Jsme oba v profiboxu neporažení, ale mezi amatéry jsme oba nějakou porážku zažili, takže víme, co je být na dně.

Berete duel s Raczem z Galanty jako možný odrazový můstek za velkou kariérou?
Přesně, říkal jsem si, tady můžu jenom doleva nebo doprava. V Sydney už mám trenéra, s kterým jsem se radil, jestli to mám přijmout nebo ne. On mi řekl, ať se rozhodnu jako chlap a on že mě v tom podpoří.

Kdo vás připravuje tady?
Už dlouho trénuju hlavně sám. A s bratrem. Chodím do fitka a na spáry k Lukášovi Konečnému.

Co víte o slovenském soupeři?
Znám ho ještě z amatérů, ale nikdy jsme se nepotkali. Já byl vždy o dost lehčí váha a to jsem i teď. On jde ke mně níž. Nelíbil se mi o kilo změněný limit, ale jestli jim to pomůže…